cs en de

Asociace na Kongresu evropských farmářů v Bruselu

BruselOslava Roku rodinných farem na evropské úrovni vrcholila mimo jiné také Kongresem farmářů, který organizovala Copa-Cogeca ve dnech 6. a 7. října v Bruselu. Potřeby rodinných farem shrnuje Deklarace farmářů, která byla na jednání přijata více než 500 účastníky celé akce. Za Asociaci soukromého zemědělství ČR se akce zúčastnili místopředsedkyně Eliška Kravcová a místopředseda Jan Štefl, doprovázeni zahraniční tajemnicí Renatou Vondrákovou.
 
 
V rámci semináře první den konání konference, který se věnoval zejména roli Programu rozvoje venkova při řešení problémů rodinných farem, bylo znovu konstatováno, že definovat rodinné farmy není tak úplně jednoduché. Napříč Evropou fungují různé velikosti i typy rodinných farem, pracujících v různých podmínkách, které jsou významně determinovány historickým vývojem v Evropě. Nezpochybnitelné však je, že jsou to právě rodinné farmy, které mají největší potenciál pro vznik nových pracovních míst na venkově.
 
„Nová pracovní místa“ a „růst“ jsou hlavní témata nově nastupujícího předsedy Evropské Komise Jeana Claude Junckera. Pro něj je venkov z pohledu růstu velkým tématem obecně. Zatímco totiž iniciace vzniku pracovních míst prostřednictvím Strukturálních fondů ve městech se zdá být již fungující a prostor začíná být saturován, tak Program rozvoje venkov přináší nové výzvy a novou oblast zájmu i pro ty, u kterých nebyl tento evropský fond doposud příliš známý.
 
K možnosti provázat Program rozvoje venkova s pobídkami Evropské investiční banky mluvil také její místopředseda Wilhelm Molterer. Ten se vysloveně podivoval nad faktem, že je jen velmi málo investic ve venkovském prostoru, které by byly jeho institucí spolufinancovány. „Program rozvoje venkova je vlastně neznámou“, řekl a doplnil, že „je nutné venkov více otevřít pro všechny, kdo jej chtějí rozvíjet a umí zde tvořit pracovní příležitosti. Práci v zemědělství není možné vnímat pouze tak, že je nutné „stát se farmářem“, v dalším období bude nutné se zaměřit na vznik prací navazujících na prvovýrobu a přidružených prací, které je možné nabízet jako služby pro zemědělství. Specifický prostor pro vznik pracovních míst s manuální náročností bude představovat čím dál více ekologické či jinak specializované zemědělství.“
 
Dr. Annette Piorr z Výzkumného ústavu krajiny a zemědělství v Liebnitz sdělila a daty doložila zajímavý efekt. Ten popsala jako „efekt sousedství“. Ukazuje se totiž, že farmáři mají tendenci od sebe „opisovat“ (asi jak to vždy na venkově bylo) a tedy, že dotační prostředky jsou čerpané často ve shlucích. Jednoduše, když si někdo z dotace koupí vybavení, zvyšuje tak pravděpodobnosti i u svých sousedů, že si takovou dotaci také zajistí. To platí obdobně pro agroturistiku, agroenvironmentální dotace nebo investice obecně. Efektu sousedství by měla EU v dalších strategiích využít a cíleně ho podporovat.
 
Hlavními politickými tématy byly: A) Ruské embargo, B) reforma Společné zemědělské politiky, C) dohody o volném obchodu – zejména s USA. Pokud se týká ruského embarga, tak farmáři volají po navýšení krizové rezervy a vzniku nových nástrojů pro řešení krizí. Ty by měly řešit nejenom export mimo EU, ale například podle reprezentantů z Polska také obchodování uvnitř EU. Tyto požadavky byly deklarovány zejména polským ministrem zemědělství Markem Sawickim, který mimo jiné také vysvětloval problematiku zastavení pomoci polským farmářům ze strany Komise pro podezření z přemíry žádostí o kompenzace. Duplicita podle jeho vyjádření mohla vzniknout tak, že některé žádost si podávali sami farmáři, zatímco jiné formuláře byly vyplňovány organizacemi, které farmáře zastupovali.
 
Společná zemědělská politika od roku 2015 byla na konferenci tradičně podrobena kritice pro svou komplikovanost, přílišnou administrativní náročnost a nepraktičnost. Volalo se po detoxikaci, zjednodušení, ale současně po zachování minimálně stejného rozpočtu i pro další období. Komisař Ciolos byl často kritizován za svou přílišnost otevřenost vůči všem zájmovým skupinám a snad i za to, že přespříliš umožnil dialog nad tzv. greeningem a jeho flexibilitou. Na druhou stranu bylo také zmíněno, že už jsme možná zapomněli na dobu 50. let minulého století, kdy bylo politickým zadáním vymyslet právě všechny dnes platné regulativy v rámci Společné zemědělské politiky tak, aby fungovala jako společná. Dnes tedy kritizujeme příliš mnoho nařízení, ale možná zapomínáme, proč vznikala.
 
Dohoda o volném obchodu s USA (tzv. T-TIP) byla samozřejmě také důležitým tématem, neboť na kongresu byl přítomen Robert Carlson (NFU, USA). Ten mimo jiné sdělil, že farmáři v USA mají také velkou míru dotací, ale že hlavní dotací je státní příspěvek na pojištění majetku, strojů, ale i úrody. Tu mají farmáři možnost pojistit také na „minimální cenu, kterou utrží“. Pojištění úrody navíc některé banky požadují předložit při schvalování úvěrů pro financování nákupu strojů pro zemědělství. USA jsou zaměřeny na export prvosurovin, odtud tedy tlak na co nejnižší náklady a co největší výnosy. Přes citelné změny v sektoru během posledních desítek let a přes fakt, že farmy v USA jsou obrovských velikostí, sdělil p. Carlson, že jsou ale stále většinově rodinné farmy. Jsou ve vlastnictví rodin a jimi jsou také řízeny. Nepřetvořily se do korporací. Ukazuje se totiž, že systém rodinné farmy je stále v zemědělství efektivnější než korporátní systém. V rámci T-TIP deklaroval p. Carlson velkou příležitost pro farmáře EU při exportu hotových výrobků do USA o vysoké přidané hodnotě zejména s jasně deklarovaným místem původu. Po těchto výrobcích je v USA kontinuální poptávka a je zde trvalá ochota zákazníků platit za kvalitu. To se týká také ekologických produktů.
 
V oblasti společného trhu probíhala diskuse o pracovním právu a nastavení národních předpisů. Evropa má totiž společný trh a pro něj společná pravidla, ale v každé zemi jsou rozdílné pracovní podmínky, včetně minimální mzdy a zejména jejího zdanění. Přitom zrovna nastavení pracovních podmínek v zemědělství staví producenty na zcela odlišné startovací pozice ve vzájemné konkurenci.
 
Inovace jsou klíčovým faktorem úspěchu dnes jakéhokoliv oboru. Problémem zemědělského sektoru však zůstává, že i když zákazníci v různých průzkumech opakovaně deklarují, že inovace jsou v zemědělství potřeba, tak na talířích je nechtějí a preferují konzervativní způsoby výroby. Je to situace velmi nerovná v porovnání s jinými sektory, jako je například zdravotnictví nebo kosmetický průmysl, kde se zákazníci inovacím, geneticky upraveným výrobkům a jiným moderním technologiím nebrání, i když i zde se přímo týkají jejich zdraví. Tímto přístupem zákazníků se zemědělství oproti jiným oborům točí v kruhu bez možnosti tak rychlého růstu a uplatnění inovací. Evropa je, pokud se zemědělství týká, velmi tradičně smýšlející a veřejnost spíše většinou vítá různé zákazy účinných látek, jako se stalo např. u neonikotinoidů, než aby se postavila za farmáře a jejich užívání umožnila a tím jim práci zjednodušila. Přitom Svět se změnil a bez vědecko-technických pokroků v oblasti zemědělství, není možné tento sektor rozvíjet a odpovídajícím způsobem reagovat na narůstající celosvětovou poptávku po potravinách v přímé souvislosti s nárůstem počtu lidí na planetě.
 
Zajímavý byl příspěvek zástupce španělských družstev Eduardo Baamonde (Cooperativas Alimentarias). Ten jasně deklaroval, že je třeba zůstat realisty a vzít na vědomí, že v dnešní době už jsme si zvykli na zcela jiné jídlo nebo potraviny, než znali a denně konzumovali naši rodiče nebo prarodiče. Máme jiné stravovací návyky a nároky. Tento fakt determinuje také možnosti supermarketů zajišťovat potraviny z místních zdrojů. I přes narůstající trend nabízet zboží z místních zdrojů i v supermarketech bude toto procento potravin zde nabízených mít vždy určitý strop a tím jsou právě již dávno změněné vzorce stravování dnešních lidí v Evropě a jejich nároky. A to se netýká jenom požadavku na čerstvé ovoce a zeleninu po celý rok.
 
Mgr. Renata Vondráková, zahraniční tajemnice ASZ ČR
 
 
Deklarace farmářů: Mnohorozměrný význam evropských rodinných farem a jejich možná podpora v rámci nové Společné zemědělské politiky
 
V rámci Kongresu evropských farmářů roku 2014 a Mezinárodního roku rodinných farem přijali evropští zemědělci a zemědělská družstva tuto deklaraci, která podtrhuje hodnotu a sílu rodinných farem při odolávání ekonomické krizi nebo dalším problémům. Je zapotřebí vyvinout veškeré úsilí pro zhodnocení velkého potenciálu rodinných farem pro tvorbu pracovních míst, posílení ekonomického růstu v rámci EU, poskytování kvalitních potravin, při jejich pomoci s nasycením lidstva a současně zajištění péče o životní prostředí.
 
Sektor zemědělství v EU zaměstnává zhruba 26 milionů lidí, z nich většina je zaměstnána v rámci rodinných farem, které jsou předávány z generace na generaci. Rodinné farmy jsou základem venkova. Poskytují kvalitní potraviny pro 500 milionů evropských konzumentů a přitom pečují o životní prostředí a biodiversitu. Zemědělská produkce ve 28 státech EU dosahuje přes 400 bilionů Euro. Evropská unie je celosvětově největším exportérem potravin a zemědělských produktů. Ty představují tři čtvrtiny čisté obchodní bilance EU. Jsou to právě evropské sektory zemědělství a lesnictví, které významně přispívají k závazkům EU pro dosažení cílů k roku 2020 v oblastech zaměstnanosti a růstu.
 
V současné době ale rodinné farmy a družstva čelí stále více problémům, jako jsou: Vysoké vstupní náklady, změny klimatu a s tím spojené riziko extrémních situací jako jsou povodně a další jevy počasí, problematické jsou také tržní bariéry. Právě nyní jsou farmáři zasaženi mezinárodními politickými problémy. Nesou důsledky situace, za kterou ovšem oni odpovědní nejsou. Přímým důsledkem politické krize je pokles cen, kterého se snaží využít supermarkety a další články potravinového/obchodního řetězce pro navýšení svých marží. Zákazníka se tento stav netýká, negativně zasaženi jsou prvovýrobci. Tak dochází velmi aktuálně k dalšímu znehodnocení postavení prvovýrobců v potravinovém řetězci v rámci EU.
 
Oslovujeme tedy Evropské politiky, aby hledali nová odbytiště pro výrobky, aby v tomto ohledu provedli dostatečný výzkum a snažili se podpořit export všemi možnými způsoby.
 
V tom ohledu je důležité analyzovat i nefinanční bariéry obchodu mimo EU. Například, pokud se týká sektoru ovoce a zeleniny, zde jsou důležité fytosanitární bariéry při vstupu na trhy USA. Problémy tvoří také odlišná nařízení v oblasti označování a balení výrobků. Jejich dodržování si vyžaduje další náklady, které velmi dramaticky navyšují cenu produkce. Toto musí být do budoucna vyřešeno.
 
Existuje velké riziko, že nová Společná zemědělská politika bude méně transparentní a naopak více administrativně náročná, než předchozí. Tím může bránit dalším investicím a konkurenceschopnosti sektoru.
 
Rodinné farmy ve všech svých formách musí být ekonomicky životaschopné a ziskové, aby bylo zaručeno jejich možné předání dalším generacím. Proto Copa-Cogeca oslovuje Radu Evropy, Evropský parlament i Evropskou komisi, aby prioritizovaly rodinné farmy ve všech směrech a aby poskytly veškeré dostupné prostředky pro to, aby bylo dosaženo cíle zajištění jejich životaschopnosti a ziskovosti. Naopak jakékoliv bariéry dosažení tohoto cíle musí být eliminovány. Konkrétně by měly tyto instituce zajistit, že:
 
rodinné farmy mají přístup k půdě a přírodním zdrojům;
 
farmářům jsou dostupné potřebné znalosti a je jim umožněno realizovat investice v sektoru, to platí i pro inovace a výzkum, které musí farmářům být dostupné pro řešení problémů v praxi;
 
jsou zajištěny takové podmínky, aby farmáři mohli vytvářet organizace producentů s cílem sdružit síly pro umístění produkce na trh, pro vytvoření přidané hodnoty výrobkům a tím posílení zisku nebo s cílem čelit nerovnováhám na trhu;
 
farmáři mají přístup k adekvátnímu školení a vzdělávání;
 
je zajištěno, aby muži i ženy měli rovnocennou podporu při snaze zajistit odpovídající životní podmínky pro sebe, své rodiny nebo širší komunitu;
 
zvláštní podpory se má dostat mladým farmářům, kteří čelí obtížím zejména při zahájení své činnosti;
 
je dostatečně uznána a podpořena role družstev jako vhodného nástroje rodinných farem v přístupu na trhy, stejně jako jejich důležitosti pro sociální a ekonomické začlenění farmářů v regionech, kde družstva působí;
 
je třeba potírat a pojmenovávat škodlivé a nefér praktiky v potravinovém řetězci tak, aby farmáři měli šanci na lepší zisk;
 
pro zajištění nárůstu exportu je třeba řešit netržní bariéry; zajistit se má, aby produkty tzv. místního označení (Geographical Indications - GIs) byly uznány napříč všemi kontinenty a pomocí tohoto označení, aby byly chráněny;
 
je třeba bojovat proti pančování, padělání potravin a proti zemědělskému pirátství;
 
je třeba udržet Společnou zemědělskou politiku jako společnou a je zapotřební snižovat její administrativní náročnost;
 
pro období krize je zapotřební zajistit i další finanční zdroje, mimo kapitolu Společné zemědělské politiky.
 
 
Zdroj: www.asz.cz
 


Další články