cs en de

Čechy jsou malé a budou ještě menší, jestliže...



Země s deseti miliony lidí sice není velká, ale zase není tak malá, aby bylo opodstatněné se na to vymlouvat. Malost tkví v něčem jiném, než je počet obyvatel. Například v soustředění se jen sám na sebe, na svůj malý prospěch bez ohledu na svět vnější, který začíná za plotem, za zdí domu, zkrátka bez ohledu na sféru obecnou.
 
Dnes dosahuje to obecné, pokud si toho někdo ještě nevšiml, poněkud dál než pohled k nejbližším kopcům, popřípadě k hranicím. Tam, kde žili ještě nedávno bratrští Němci či Poláci, a které jsme mohli občas navštěvovat, jsou dnes podle některých našich politiků potenciální nepřátelé, popřípadě ti, kdo poškozují naše poctivé české výrobce potravin. Každá země, ano i země EU, se snaží podporovat to vlastní. Ovšem to vlastní musí v první řadě v porovnání s tím cizím obstát nejen zdravotní nezávadností, to by mělo být samozřejmé, ale zejména kvalitou a originalitou! Pokud to jediné, čím se česká produkce liší od té cizí je jen přívlastek „česká“, je to dost málo. 
 
Je-li „to naše české“ vážně dobré a kvalitní, prodává a propaguje se samo, a nejsou nutné podezřelé snahy znectít to cizí. I když, bohužel, na to média dobře slyší, zvláště některá. 
 
Ano, už jsme u té malosti. Snížit se při propagaci vlastního k pomlouvání cizího, to je krátkozraké a nakonec to i pomlouvači samotnému uškodí. Stačí si vzpomenout na skoro padesátku mrtvých v důsledku špatného dozoru nad výrobou českých lihovin. A to dokonce zemřeli lidé i v cizině a od nás se neozvalo ani slovo omluvy. Za to se dovolávalo ministerstvo zemědělství „spravedlnosti“ v Bruselu, že v Polsku zjistili při výrobě potravin záměnu soli potravinářské solí technickou (která ale splňuje i podmínky zdravotní nezávadnosti). Dobře to z polské strany zaznělo, že po této záměně se nikomu špatně neudělalo, zatímco po českém pití lidé umírali.
 
Je dobré si v této souvislosti uvědomit, že velkým výrobcům dnes už ani tak nejde o to uplatnit se na „náročném intraunijním trhu“, jak se psalo ještě nedávno, ale zejména na trhu domácím, protože na trh EU se opravdu těžko dostává. Naštěstí toto velmi dobře vědí malí výrobci, ať už jde o sedláky, menší mlékárny nebo řezníky či regionální jatka, kteří na domácím trhu dobře uspívají. Proto se také proti jejich aktivitám spolčují velcí výrobci a brzdí českou legislativu, která v rámci omezených možností daných předpisy EU vzniká. Aby nebyla větší vůle pro prodej přímo konečnému spotřebiteli, vajec, drůbeže, mléka nebo možnost porážet doma skot či na farmách chovanou zvěř, a pokud ano, tak již povolené omezovat. Anebo vymýšlet další kličky pro nutnost dalších a dalších povolení a kontrol a zase kontrol.
 
Velcí čeští (opravdu čeští?) výrobci mají zájem házet klacky pod nohy sedlákům i malým výrobcům a dehonestovat cizí produkci. O co jde? O malost? O sobectví? O oboje. A v posledku to má dopad i na vnímání celé naší ČéeR na mezinárodní úrovni. K velkým tématům, která hýbou Evropou a světem, se my přece nevyjadřujeme, to jsou v naší české kotlině nadprahové podněty. My jsme přece malí a máme své malé zájmy. Například jsme bojovali za naše české pomazánkové máslo, které nemá s máslem nic společného, nebo za český rum, který s pálenkou z cukrové třtiny nemá nic společného jakbysmet.
 
Zkrátka bychom chtěli, jako tomu bylo za Rakouska, na těle toho velkého úspěšně parazitovat a za svou křehkou loajalitu, která by nás ale moc nestála, jen inkasovat. Na konci tolik odsuzovaného Rakouska-Uherska se v Čechách postavila většina krásných škol, navigovala se Vltava v Praze, vykvetla i jiná města jako Plzeň či Hradec Králové, to jen tak namátkou. Smělo se postavit na břehu Vltavy Národní divadlo, na které ale většinu peněz dala Vídeň, atd. Odvděčíme se EU za její peníze podobně? 
 
Trochu silná řečnická otázka, že? Ale snad bychom se mohli z minulosti, i té nedávné, přece jen trochu poučit. Hledět si svého a jak říkávali rodiče, či to byli prarodiče: „Když nemůžeš pochválit, tak aspoň mlč.“ Octne-li se soused v problémech, nikterak jej nepotěší škodolibý smích. Potěší jej účast a případná pomoc. A pak se můžeme, doufejme, víceméně spolehnout, že nám to odplatí podobným.
 
A ještě k té cizí produkci. České výrobce sýrů, piva či masných výrobků neohrožuje Němec nebo Polák, ale Čech, který za hranicemi nakupuje to nejlevnější a doveze to sem jako něco úžasného. Podporovat takovéhoto dovozce nebo zpracovatele nejlevnějších cizích surovin je hodně hloupé, krátkozraké a dost malé.
 
Pokud tento trend potrvá, potom by byly Čechy i v očích Evropy opravdu vážně maličké.
 
Josef Duben
 
 
Zdroj: www.asz.cz


Další články