cs en de

Je třeba hájit vlastníky

 Prakticky po celé polistopadové období se musela nejpočetnější skupina občanů ČR – vlastníci pozemků, potýkat s větší či menší mírou omezování vlastnických práv, především z pohledu nakládání se svým majetkem. I to byl a ještě stále je jeden z mnoha kamínků do mozaiky se společným jmenovatele „blbé nálady“, jak jí už před mnoha lety nazval docela výstižně exprezident Václav Havel.
 
Přesto vlastníci (nejen pozemků) byli, jsou a budou – jejich existenci teď přece jen o něco více, než je obvyklé, zaznamenal i stát. Protože je potřebuje k budování liniových staveb, které mají – mimo jiné, oživit tuzemskou ekonomiku. Není to sice ten úplně správný důvod, proč se slovo „vlastník“ po delší době zase trochu více skloňuje, jde ale přece jen o možnost připomenout si, že i politici musí respektovat jedince (a vlastníka), jehož spolupráci potřebují. Dosavadní silová řešení, při kterých státní či polostátní instituce pojímaly jednotlivé vlastníky jako ty, kteří musí přijmout mírnější nebo hrubší (zejména cenový) diktát, vedla ve svých důsledcích buď k porušování vlastnických práv, nebo k nevýhodným podmínkám při výkupech pozemků a tedy křivdám, nebo v řadě případů také k soudním sporům, na které v důsledku, minimálně časovými ztrátami, doplácejí všichni – i onen monopolní všemocný stát.
 
Je tedy pozitivní (a jeden se musí ptát, proč se tak nestalo již dříve), když ministr dopravy navrhuje pro vlastníky pozemků vyšší výkupní ceny. Je to logické, protože příslušné pozemky mají vyšší tržní hodnotu. Bohužel i v tuzemských médiích zazněly opakovaně názory, podle kterých není spravedlivé, že někdo dostane za kus půdy méně a někdo více. Je to ovšem jen další odraz stavu společnosti - řada lidí, a to i těch, kteří jsou obecně považováni za vzdělané, žije neustále v jakési virtuální realitě totální unifikace, která vychází z naivní představy, že všichni mají mít všeho stejně a za vše také mají bez ohledu na lokalitu nebo kvalitu stejně platit či stejně inkasovat. Tak to ale nikdy nebylo a nikdy nebude.
 
Zpět ale k vlastníkům a jejich vnímání ve společnosti. Vzhledem k početnosti této skupiny lidí, bohužel značně nesourodé, ale po celém území země plošně rozložené komunity, je velmi zvláštní, že se o jejich zájmy nestará žádná významná politická strana. Alespoň v současné době. Samozřejmě, ve spektru nevládních organizací existuje Svaz vlastníků půdy, který je i členskou organizací Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ). Ten si ale, také díky obecně závistivé české veřejnosti, pro kterou je potenciální nepřítel každý, „kdo má víc než já“, nedokázal za dobu své existence vybojovat dostatečně silnou pozici ani v resortu zemědělství, ani v prostoru venkova a s výjimkou občasných vyjádření jednoho či dvou jeho představitelů svaz a „nějak“ organizovaní vlastníci jakoby v naší zemi nebyli.
 
Tento stav je velmi žádoucí změnit, a novela zákona umožňující výkup pro stát potřebných pozemků za realitě odpovídající ceny by k tomu mohla být dobrým impulsem. Vlastníci, které bez ohledu na množství pozemků či region spojuje celá řada přirozených společných zájmů, jako je možnost skutečně nakládat se svým majetkem, odpovídající ceny za prodej, nákup nebo pronájem půdy či uplatnění mechanismů, které brání znehodnocování jejich majetku ať již přírodními vlivy, nebo jen neodpovědným hospodařením nájemců, mohou přitom tvořit nemalý voličský potenciál pro každého, kdo má alespoň základní úctu ke klíčovým konzervativním hodnotám. Zmiňovaný velký počet a nesourodost vlastníků je přitom výhodou i rizikem. Ne vždy je totiž zřejmé, co vlastně a jestli vůbec něco chtějí. Obecně jsou přitom vlastníci v naší společnosti vnímáni jako ti, kteří většinou nemají vůli se o svůj majetek starat, případně blokují výstavbu dálnic. Což není zrovna dobrá image. Ve skutečnosti jsou stejně jako v jakémkoli jiném podnikání vlastníci odpovědní a o svůj majetek se starají, vlastníci lobističtí, kteří skutečně záměrně blokují často správné podnikatelské záměry a hledající pouze vlastní prospěch, nebo vlastníci skrytí za různými subjekty, o nichž ani netušíme, jaké jsou jejich záměry. Nejen pro společnost, ale i vlastníky samotné by bylo navýsost praktické začít tyto skupiny lidí rozlišovat. Je to ostatně také v zájmu naší krajiny a přírody a samozřejmě kvality a plochy využitelné zemědělské půdy. Především je to ale v zájmu reinkarnace úcty k podnikatelské odpovědnosti a naopak cesta k odlišení lobismu a spekulantství. Nějak nám to totiž v naší zemi splývá….
 
Petr Havel


Další články