cs en de

Mantra svobodného žití a hospodaření skutečností

 Foto01Svobodné žití a hospodaření – mantra většiny sedláků, je každodenní realitou na statku s výhledem na malebnou zříceninu hradu Brníčko ve stejnojmenné obci v údolí Loučského potoka jižně od Šumperka. Spousta vesele pobíhajících mláďat lidských i zvířecích, bosý sedlák s honáckým kloboukem na hlavě, který při dopisování s úřady vedle svého podpisu vždy připojí „braňme svá práva“. Sedlák, který občas přijede na farmářský trh s koňmi a povozem a ačkoliv v podstatě hospodaří v bio režimu, certifikát kvůli přebujelé byrokracií s tím spojené odmítá. Vítejte na ovčí farmě Michala Hrdličky a jeho rodiny.
 
 
 
Se svobodnou duší se člověk asi musí narodit. Jinak by se okamžitě po otevření hranic nemohl s pár drobnými v kapse vydat na několikaletou pouť po světě. Rakousko, Německo, Nový Zéland, Austrálie. „Ty roky v zahraničí, strávené převážně na farmách nejrůznějšího zaměření, mi daly strašně moc. Naučil jsem se dělat zemědělství svobodně a moderně. Co jsem tam viděl před dvaceti lety, se u nás začíná v tomto oboru objevovat dnes,“ říká Michal Hrdlička.
 
Před sedmi lety se rozhodl zúročit své zemědělské vzdělání a hlavně zahraniční zkušenosti pořízením vlastního hospodářství. Statek v Brníčku zakoupil i s 18 hektary pastvin a třemi hektary lesa od starších lidí, kteří zde již nechtěli dále hospodařit. Výměru se podařilo navýšit až na 40 ha, a to dokonce v jednom půdním bloku. Budování ovčí farmy s výraznou přidanou hodnotou – ruční výrobou sýrů z nepasterovaného mléka dle tradičních postupů, tak již nestálo nic v cestě.
 
Dnes má Michal Hrdlička jeden z nejkvalitnějších chovů ovcí dojeného plemene lacaune u nás, který čítá zhruba 100 bahnic. Produkuje velmi kvalitní plemenné berany i jehnice, o něž je obrovský zájem zejména na Slovensku. Vyhlášené jsou i další produkty farmy – výše zmiňované výtečné sýry vyráběné ve faremní sýrárně a prodávané jak přímo ze dvora, tak na farmářských trzích či specializovaných prodejnách v Šumperku, Olomouci či Brně.
 
Chov ovcí je pastevní, s možností využití přístřešků. Bahnění probíhá od konce února nejdéle po dobu tří týdnů. Jehňata jsou školkována, odstavují se ve čtyřech až pěti týdnech, kdy již dosahují hmotnosti okolo 15 kg, jsou zvyklá na šrot a seno, tedy žádné mléčné náhražky. A výroba sýrů může začít. V tomto období, tedy na začátku sezóny, se v mlékárně zpracuje až 220 litrů ovčího mléka denně, přičemž užitkovost na Hrdličkovic farmě činí zhruba 330 litrů na bahnici a laktaci. Začátek sezóny s větším množstvím nadojeného mléka je i výbornou příležitostí k výrobě zrajících sýrů, na které by se farmář do budoucna rád více zaměřil.
 
Ptám se hospodáře, vzhledem k jeho dlouholetým zahraničním zkušenostem, zda vnímá rozdíl v pohledu na sedláky u nás a jinde. „No jé je! Jiné státy si jich považují. Na rovinu, u nás je sedláků méně než homosexuálů, takže o ně stát nemá zájem. Navíc třeba v takovém Rakousku je průměrná velikost malé farmy maximálně do dvaceti hektarů, u nás okolo 80. Zatímco v naší obci hospodaří dva malí zemědělci a jedno velké družstvo, v Rakousku by na stejné výměře hospodařilo mnoho rodin a to už je nějaká volební síla.“
 
A co lidé v obci, považují si sedláka, či naopak, zajímá mě. Vím totiž, že pan Hrdlička pro obec i její obyvatele nedělá zrovna málo. Jeho ovce spásají náletové dřeviny v okolí zříceniny Brníčko, farma poskytuje i pracovní příležitosti. „Myslím, že nás vnímají dobře. Dáváme práci místním lidem, na brigády k nám chodí kluci z vesnice. Letos v létě jsem byl navíc třeba na tři dny na výletě s koňským povozem, jeli se mnou tři třináctiletí místní puberťáci, spali jsme pod širákem. Místo aby se učili na zastávce kouřit, měli pěkný výlet. Žádnou zášť ani závist lidí z obce necítím. Vidí, že i večer, kdy oni jdou do hospody nebo se dívají na televizi, já ještě přeháním ovce nebo dělám jinou práci na farmě.“
 
Přej a bude ti přáno. „Jistě. Mám svou práci rád. Jsem privilegován tím, že jsem sám sobě pánem, což je skvělé. Mám rodinu, zaměstnance. O to větší je ale zodpovědnost. Těší mě, že je o naše produkty, hlavně sýry, velký zájem. Ani nestačíme pokrýt poptávku. Lidé si na kvalitní regionální produkty postupně zvykají. Jestli si ale někdo myslel, že v tomto západní státy doženeme za čtyři, pět let, tak já myslím, že tak za čtyři, pět generací,“ říká sedlák a dodává: „Za základ proto považuji investovat do dětí – aby se naučily kupovat místní produkty, nezáviděly ostatním, věděly, co je soukromé vlastnictví. U dětí to všechno začíná. Když budou vzdělané, pomůže to nejen českým zemědělcům, ale i všem ostatním.“
 
A nejen v tomto směru mají Michal a Soňa Hrdličkovi opravdu skvěle našlápnuto.
 
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ
 
 
Zdroj: www.asz.cz
 


Další články