cs en de

Mýty o ruských sankcích poškozují Česko v Evropě

 Ačkoli prezident Miloš Zeman vyvěsil na Hradě ihned po svém nástupu do funkce symbolicky vlajku Evropské Unie, aby tak naše země veřejně demonstrovala příslušnost k evropskému společenství, reálné skutky ani výroky této symbolice neodpovídají. To samé se týká značné části představitelů současné vládní koalice, kteří opakovaně v minulosti kritizovali zdrženlivost zejména občanských demokratů k mechanismům, které Evropská Unie zavádí a slibovali voličům zcela jiný, k Unii mnohem vstřícnější postoj. Nic z toho neplatí, a je vhodné to při velmi krátké paměti české veřejnosti připomenout.
 
 
Unie je dokonce dnes, zejména v souvislosti s krizí na Ukrajině, sankcemi ze strany EU vůči Rusku a ruským embargem na dovoz některých zemědělských surovin a potravin z EU, pro zmiňované politiky téměř veřejným nepřítelem. Nabízí se tak otázka, zdali nebyla předvolební rétorika jen licoměrným slovním cvičením, jehož cílem bylo vytěžit z Bruselu co nejvíce peněz, přičemž vnitřní osobní sympatie, tehdy ještě neveřejné, zůstaly v myslích těchto lidí stále na straně Kremlu. Alespoň se to tak jeví z reakcí na téma „ruské sankce“. Bohužel je třeba zcela jasně říci, že všechna oficiální i neoficiální vyjádření a konkrétní kroky české strany ve svém důsledku nepochybně poškodí naše zemědělství a potravinářství, byť naši politici tvrdí opak. Jako bychom deset let po vstupu do EU stále ještě nevěděli, že jsme jejím členem.
 
Z tohoto kroku přitom těží především zemědělství, do kterého proudí z Bruselu nejvíce peněz z celkových výdajů EU, včetně tuzemského zemědělství. Dotace do tohoto odvětví vzrostly oproti předvstupnímu období v současné době již téměř na čtyřnásobek, přesto je to právě Brusel, který se stal potenciálním viníkem letního poklesu cen ovoce, zeleniny nebo mléka na našem trhu v souvislosti s ruským embargem. Přestože pro to neměl nikdo jediný důkaz, média byla zaplavena tezemi o valící se záplavě polských jablek na náš trh, čímž se měli naši sousedé na náš úkor zbavit nadprodukce, kterou nebylo možno prodat do Ruska. Nejen jablky měla přitom údajně zlá Evropská Unie zavalit náš trh. Nic z toho ovšem statistická data nepotvrdila, dovoz jablek z EU na naše území po zavedení embarga dokonce klesl. Ani naši ovocnáři, ani naši zelináři ani média už ovšem tento skutečný fakt neprezentovali, takže ve veřejnosti zůstala zachována image EU jako nepřítele českých a moravských zemědělců.
 
Na dovoz vybraných komodit do ČR jsme dokonce uvalili oznamovací povinnost včetně cenových hlášení, mimochodem ještě před tím, než realita ukázala, že to vůbec není potřeba. V souvislosti s tímto opatřením se začal objevovat pojem dumping, aniž by ale jeho šiřitelé vůbec věděli, co vlastně tento pojem znamená, a ztotožnili jej s nižšími cenami konkurence v porovnání s cenami tuzemskými. Fatální neznalost podmínek mezinárodního agroobchodu málem vyústila v opatření, podle kterého měla být povinnost hlásit dovozy a ceny dokonce deset dní předem. Tím by se samozřejmě v řadě oblastí zcela zastavily dodávky v ČR neprodukovaných surovin k výrobě řady českých potravin  To vše samozřejmě v Evropě vnímají.
 
Za situace, kdy tvoří zhruba 90 procent zahraničního obchodu právě s potravinami a zemědělskými surovinami obchod se státy EU, podvazují takové kroky české strany potenciál exportu a tedy odbytu našich potravin a zemědělských surovin v teritoriu, které je pro ČR naprosto klíčové. Nutno dodat, že export našich potravin do EU každoročně roste, a to rychlejším tempem, než rostou dovozy z Evropy k nám, což je známka rostoucí konkurenceschopnosti našich producentů a postupného systémového budování obchodních vztahů s evropskými státy. Naproti tomu se obáváme důsledků omezení našich exportů do Ruska, kam kromě sýrů nevyvážíme zatím prakticky žádné výrobky s vyšší přidanou hodnotou, a i podíl sýrů exportovaným do Ruska na naší vlastní výrobě činí 0,7 procenta. Kupodivu největší podíl z tuzemské produkce vyvážené do Ruska dosahuje salát, a to 1,7 procenta. Vzhledem k rozsahu našeho zelinářství je však i to zcela marginální. Uměle nadhodnocená váha obchodních vztahů s Ruskem a cíleně veřejně podceňovaná a znevěrohodňovaná váha obchodů s Evropou může mít pro naší zemi a naše zemědělství a potravinářství významné negativní dopady – v neprospěch těch, jejichž zájmy naši politici údajně hájí. Ne že by Brusel nadále nevyplácel dotace – to opravdu asi nehrozí, dokud jsme členy EU. Každý obchodník však ví, jak je složité dobývat nové trhy, jak těžko se buduje důvěra a naopak, jak lehce se tato důvěra ztrácí. Nikdo dnes asi nedokáže říci, kolik možných budoucích dodávek našich potravin a zemědělských surovin jsme svým postupem v kauze „ruských sankcí“ ohrozili, omezili nebo alespoň prodloužili v čase jejich realizace, to ukáže až budoucnost. Co je ale jasné už teď, je další prohloubení image ČR v EU jako státu, který rád bere, ale nerad cokoli obětuje, a který je tak při výskytu jakéhokoli problému nedůvěryhodným partnerem. Včetně agroobchodu.


Zdroj: www.asz.cz


Další články