cs en de

Navrhovaný Program rozvoje venkova živočišnou výrobu nezachrání

 13.05.2014
autor: Svaz marginálních oblastí

Ministerstvo zemědělství dlouhodobě proklamuje podporu živočišné výrobě, ale skutky jsou z velké části opačné. Je to dáno tím, že lobby stojící za rostlinnou výrobou je daleko silnější. MZe proto i nadále bude většinu svých peněz utrácet v I. pilíři, jehož převážná většina peněz jde na bezzásluhovou platbu SAPS, kterou dostane každý.
 
Za tímto výsledkem se skrývá lobby zemědělských družstev, která si chtějí peníze stáhnout pro rostlinnou výrobu a na investiční akce. Zemědělská družstva, kde je odděleno řízení od vlastnictví, vykazují dlouhodobě nadproporcionální poptávku po realizaci ne vždy prospěšných investic. Vlastní cíle zakrývají demagogickými argumenty o zaměstnanosti a soběstačnosti, když využívají skutečnosti, že zaměstnávají více lidí než farmy na horách. To je dáno jednak jejich menší efektivností, resp. přezaměstnaností a jednak tím, že hospodaří v úrodnějších oblastech, kde lze uživit mnohem více lidí pří širším portfoliu zemědělských činností.
 
První pilíř roste tedy na 134 % (+5,56 mld. Kč ročně), zatímco druhý pilíř, ze kterého je podporována více živočišná výroba klesá na 81 % (pokles o 2,7 mld. Kč ročně). Dokonce i v nedofinancovaném druhém pilíři rostou položky, které nemají s živočišnou prvovýrobou nic společného a spíše se podílejí na dovozu cizích komodit do ČR, jako např. obálka pro podporu velkých potravinářských podniků, která roste na 242 %.
 
Naopak u plateb sloužících k podpoře živočišné výroby (farmář je dostane, jen když chová dostatečné množství zvířat, tzv. dobytčích jednotek DJ na hektar) stát po roce 2014 zvyšuje pouze požadavky, a to zhruba na 150 % předchozího stavu:
 
1) Požadované zatížení u agroenvironmentálních opatření roste z 0,2 na 0,3 VDJ/ha travního porostu.
 
2) Obdobně minimální zatížení zvířaty u programů pro méně úrodné oblasti roste. Např. pro LFA-O z 0,2 na 0,3 VDJ/ha travního porostu a u LFA-S a LFA-H z 0,2 travního porostu na 0,2 zemědělské půdy, což také zhruba jedenapůlnásobek, protože travních porostů zemědělské půdy je v těchto oblastech jedenapůlkrát více.
 
3) Zatížení u EZ z 0,2 na 0,3 VDJ/ha travního porostu a dokonce se hovoří o růstu až na 0,4 VDJ/ha, což by z ekologických zemědělců udělalo suverénně nejintenzivnější chovatele dobytka v ČR. Už v dnešní době přitom ekologické farmy chovají více přežvýkavců na hektar než konvenční farmy, když dle údajů z roku 2011 chovaly 15,6 % veškerého skotu a hospodařily na 11,4 % zemědělské půdy, a to i přes to, že se jednalo především o méně úrodnou půdu.
 
Uvedené navyšování požadavků není bohužel doprovázeno patřičným navýšením plateb. Platba na pastviny pro zvířata se snižuje, zatímco platbu u luk, které jsou častější v podnicích pěstujících řepku a obilí, ministerstvo zvyšuje a chystá jim prostor pro čerpání těchto peněz, přestože zavřené krávy nikdy trávu z těchto ploch neuvidí. Obdobně u ekologického zemědělství klesá sazba z 89 na 88 Eur/ha travního porostu.
 
Hrozí tudíž, že se zemědělci uvedenému trendu vzepřou jednoduše tím, že začnou také pěstovat řepku a obilí, kde po nich nikdo žádnou povinnou živočišnou výrobu požadovat nebude a vydělají si více. Už dnes se stalo normálem, že ČR je při pohledu z výšky zemí žlutých lánů a modrých ok, což jsou bazény na zahrádkách, protože v českých povrchových vodách se na rozdíl od zahraničí koupat nedá.
 
Pokud chce Ministerstvo zemědělství tuto situaci řešit, tak musí přestat vyplácet podpory těm, jejichž nešetrné postupy hospodaření způsobují erozi a degradaci půd a naopak podpořit zemědělce, kteří zajišťují pro tuto zemi podmínky vyplácení přímých plateb, tj. udržují alespoň 25 % stálých pastvin.
 
Ing. Milan Boleslav
předseda Svazu marginálních oblastí


Zdroj: www.agris.cz


Další články