cs en de

Není mokřad jako mokřad

9.12.2015

 Minimálně tři roky se vedou na ministerstvu zemědělství diskuse o zařazení mokřadů do výčtu krajinných prvků zahrnutých do ploch zemědělské půdy spadající pod režim plateb na hektar. Nyní se údajně konečně začlenění mokřadů do krajinných prvků reálně připravuje. To ale může způsobit značné komplikace především s interpretací pojmu „mokřad“.
 
Všeobecně uznávaná interpretace uvedeného pojmu totiž vychází z takzvané Ramsarské úmluvy o mokřadech, tato úmluva ale považuje za mokřady „území bažin, slatin, rašelinišť i území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje šest metrů“. Do pojmu „mokřad“ tak Ramsarská úmluva v praxi zařazuje kromě mokřadů v užším smyslu (otázkou je, co je tím užším smyslem) také slatiniště, rašeliniště, trvale podmáčené louky, lužní lesy, říční nivy a dokonce i rybníky. Stejně vykládá pojem „mokřad“ i ministerstvo životního prostředí (MŽP), a také proto vyšla z posledního známého a ukončeného šetření plochy mokřadů v ČR v roce 1999 ministerstvu plocha mokřadů v ČR celkem 117 408 hektarů, což je ovšem úplně jiné číslo, než kolik by měly mokřady v naší zemi zaujímat v současné době podle odhadů ochránců přírody – tedy 37 000 hektarů.
 
Vyvstává tak otázka, jaká plocha bude do krajinných prvků zařazena a jak bude odůvodněno případné nezařazení takových ploch, které vyhovují interpretaci podle Ramsarské úmluvy. Především ale hrozí dezinterpretace mediální, a z toho vyplývající matení pojmů „mokřad“ a „mokřad“. K tomu, aby v tom měli novináři a laická veřejnost jasno, se ale nikdo nehlásí.
 
MŽP mezitím připravuje aktualizaci posledních známých dat z roku 1999, a to v gesci Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) v rámci projektu „Ochrana, výzkum a udržitelné využívání mokřadů v ČR“, který je financován z norských fondů. Původní plán – dokončit zmiňovanou databázi do jara příštího roku, se ale podle informací portálu Naše voda nestihne, neboť distribuce peněz z uvedených finančních zdrojů v minulosti poněkud vázla, protože mokřady nebyly pro MŽP zásadní prioritou. Reálně by tak mohla být aktualizace evidence mokřadů dokončena na konci roku 2016. To ovšem bude pravděpodobně později, než začlenění mokřadů v interpretaci ministerstva zemědělství do krajinných prvků. Co z toho vzejde, je otázkou, velmi snadno si však lze představit spory o tom, proč určité plochy do mokřadů zařazeny a budou a jiné ne. Zvláště, když by mohly být teoreticky předmětem podpory jakožto oficiální „mokřady“ také rybníky, kterých je v současné době v ČR 52 000 hektarů…
 
Každopádně, mokřady jsou velmi vítaným krajinným prvkem, ať již bude tento pojem interpretován jakkoli. Podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd (VÚMOP) se mokřady kromě zadržování vody v krajině podílejí se na odbourávání živin a polutantů a poskytují řadu dalších ekosystémových funkcí v zemědělské krajině, od zvyšování biodiverzity, přes efekt ochlazovací po přínos kulturně-estetický. „Obecně bývá konstatováno, že mokřadní prostředí odbourává velmi dobře dusíkaté látky, z části látky skupiny fosforu a částečně některé prostředky na ochranu rostlin (pesticidy). V mokřadech probíhá celá řada fyzikálních, biologických a chemických procesů, které přispívají k čištění protékajících vod. Mezi nejvýznačnější procesy patří zásobování aerobních bakterií kyslíkem prostřednictvím rozvětveného kořenového systému mokřadních rostlin (např. rákos, orobinec, sítina), čímž je umožněna biodegradace rozložitelných organických látek obsažených ve vodě. V mokřadech se také střídají aerobní zóny (mělké segmenty porostlé vegetací), ve kterých dochází např. k oxidaci amoniakálního dusíku na dusičnany, s hlubšími anaerobními zónami, kde jsou dusičnany transformovány denitrifikací na plynný dusík. Další funkcí mokřadů je usazení a filtrace nerozpuštěných látek, které má kromě samotného separačního efektu i destruktivní účinek na přítomné fekální koliformní bakterie. V uměle vytvořených mokřadních systémech jsou potom napodobovány bioremediační procesy, které probíhají v přirozeném vodním prostředí původních, přírodních mokřadů. Tímto způsobem je vytvářeno analogické prostředí přírodních ekosystémů, uvádí VÚMOP.
 
Na rozdíl od makroživin jsou ale podle VÚMOP procesy odbourávání pesticidních látek ve vodách pomocí mokřadních prostředí v ČR méně prozkoumány. Zahraniční studie nicméně deklarují účinnost v desítkách procent, intenzita odbourávání pesticidů je ale velmi proměnlivá. Pokud se týká umělých mokřadů, pak jejich nejvyšší účinnost spočívá v odbourávání pesticidů ze skupiny organochlorové, strobiluriny a organofosfátové a pyretroidy, nižší pak pro pesticidy skupin triazinů, kyseliny aryloxyalkanoické a kyseliny močové. Odbourání pesticidů obecně pozitivně souvisí se schopností látky vázat se k organické složce půdy, poločasem rozpadu látky ve vodní fázi a dobou zdržení vody v mokřadu.
 
I proto je žádoucí a v některých lokalitách i nutné zakládat mimo již existující přirozené mokřady také mokřady umělé. I když přitom pro dobré hospodáře, kteří se při svém podnikání v krajině řídí zdravým selským rozumem, nebudou následující údaje žádným překvapením, není na škodu zopakovat si několik mýtů, které jsou se zakládáním mokřadů, tůní a drobných vodních ploch spojeny.
 
Prvním z nich je teze o zcela přirozeném vývoji mokřadu bez zásahu člověka. Samozřejmě i to je možné, jak ale v praxi dokazují podmáčené plochy půdy v minulosti narušované například těžkou vojenskou technikou ve vojenských újezdech, není tato forma zásahu člověka do mokřadní plochy vůbec na překážku. Jinými slovy, pokud se mokřadu při přejezdu zemědělskou mechanizací nelze vyhnout, lze jej klidně přejet. „Nepořádek“ je ostatně pro mokřady a jejich okolí obecně žádoucí. To platí jak pro ponechání posečených porostů v blízkosti mokřadů (stačí jen hmotu nahrnout do kupek, které následně poskytnou vhodné prostředí pro vývoj vlhkomilným organismům nebo organismům specializovaným na rozklad organické hmoty), tak pro úklid zeminy, která byla vytěžena při zakládání mokřadu. Tuto hmotu, není-li to bezprostředně nutné, je možná v blízkosti mokřadu ponechat a umožnit tak vývoj v ní obsaženým semenům různých bylin, nebo jí použít k vybudování přirozené hrázky zvyšující objem vody zadržované mokřadem. Uměle budované (ani jiné) mokřady také nemusí být nijak hluboké, pro udržení vody a vývoj na ní vázaných organismů stačí hloubka jen několik desítek centimetrů i s rizikem, že taková plocha občas, nebo i častěji, vyschne. Mokřad kromě toho nemusí být budován na zcela rovné ploše – nestejná hloubka mokřadů je naopak výhodnější právě z pohledu biodiverzity, protože různé organismy preferují rozdílnou hloubku vodního sloupce. Bez problémů je proto možné vytvářet mokřady a tůně se sklonem břehů a dna v poměru 1:30.
 
Ramsarská úmluva
 
Úmluva o mokřadech mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva byla podepsána prvními státy 2. února 1971 v íránském městě Ramsar a v platnost vstoupila v roce 1975. Úmluva vytváří rámec pro celosvětovou ochranu a rozumné užívání všech typů mokřadů. Každá smluvní strana Ramsarské úmluvy je povinna zařadit alespoň jeden ze svých mokřadů na „Seznam mokřadů mezinárodního významu“ (tzv. List of Wetlands of International Importance) a zajistit adekvátní ochranu a rozumné užívání mokřadů na svém území. Do seznamu jsou zařazovány mokřady splňující přísná kritéria mezinárodního významu pro vodní ptactvo a mezinárodního významu z hlediska ekologie, botaniky, zoologie, limnologie nebo hydrologie. Seznam v současné době čítá zhruba 2 000 mokřadů celého světa o celkové rozloze více než 190 milionů hektarů. 
V rámci Ramsarské úmluvy je veden také „Seznam ohrožených mokřadů“. Jedná se o přehled mokřadů mezinárodního významu, v nichž došlo, dochází, nebo může dojít z nejrůznějších důvodů ke změnám jejich ekologického charakteru a tím k jejich ohrožení, případně zničení. Smluvní strana pak ve spolupráci s odborníky, vědci i politiky hledá vhodné řešení nastalé situace. V České republice zodpovídá za naplňování Ramsarské úmluvy Ministerstvo životního prostředí. Funkci poradního orgánu ve věcech ochrany mokřadů vykonává Český ramsarský výbor, který je složen ze zástupců Ministerstva životního prostředí, pracovníků státní ochrany přírody, pracovníků vědeckých a výzkumných pracovišť a zástupců nevládních organizací. Při řešení vědeckých otázek úmluvy využívá Český ramsarský výbor Expertní skupinu, jejímiž členy jsou odborní pracovníci, kvalifikovaní v ochraně mokřadů a vodního ptactva. 
 
Definice mokřadu podle Ramsarské úmluvy
 
Ramsarská úmluva definuje mokřad jako: „území bažin, slatin, rašelinišť i území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje šest metrů“. Pro potřeby ČR se mokřadem rozumí zejména: rašeliniště a slatiniště, rybníky, soustavy rybníků, lužní lesy, nivy řek, mrtvá ramena, tůně, zaplavované nebo mokré louky, rákosiny, ostřicové louky, prameny, prameniště, toky a jejich úseky, jiné vodní a bažinné biotopy, údolní nádrže, zatopené lomy, štěrkovny, pískovny, horská jezera, slaniska.
 
Poslední oficiální evidence mokřadů podle míry významu z roku 1999
 
Význam mokřadu počet celková plocha v ČR (ha)
 
Mokřady mezinárodního významu 10 38 876
 
Mokřady neregionálního významu 56 21 323
 
Mokřady regionálního významu 448 33 627
 
Mokřady lokálního významu 1 485 23 582
 
Zdroj: MŽP
 
Petr Havel
 
 
Zdroj: www.asz.cz
 


Další články