cs en de

Novodobá JZD, nebo drobní zemědělci?

 „Budoucnost našeho zemědělství je v rodinných farmách,“ říká Jaroslav Šebek, tajemník Asociace soukromého zemědělství ČR, v rozhovoru pro říjnové vydání Newsletteru Pravého břehu, který si můžete přečíst níže. 
 
Jak se v současné době daří českým sedlákům?
 
I přes to, že média i politici se věnují především velkým zemědělským průmyslovým podnikům, role malých farem v našem zemědělství roste. Vyplývá to z oficiálních statistik, podle nichž se zvyšuje podíl fyzických osob jak z hlediska plochy obdělávané půdy, tak z hlediska podílu na celkové zemědělské produkci u nás. Daří se nám tedy dobře, ale mohlo by to být samozřejmě lepší.
 
To znamená, že sedláci nemají v naší zemi žádné zásadní problémy?
 
Ale máme, samozřejmě, jenže my nepatříme k těm, kteří si pořád na něco veřejně stěžují, žádají další a další dotace nebo další a další regulace. Jestli lze v této zemi na někoho v reálné praxi vztáhnout slogan „nekecáme a makáme“, pak jsou to právě členové Asociace soukromého zemědělství a obecně drtivá většina sedláků z rodinných farem. Stačí se podívat na to, v jakém stavu jsou komunisty zdevastovaná hospodářství dnes. Tito lidé-sedláci si zaslouží náš obdiv.
 
O to více nás mrzí, že se po celou polistopadovou dobu stále preferuje velkoprůmyslové zemědělství, které v minulosti zničilo naši krajinu i přirozenou strukturu zemědělství, založeného na odpovědnosti sedláků k udržování kvality půdy a vodních zdrojů a na lokálním patriotismu, který je mimo jiné základní podmínkou ke skutečnému rozvoji venkova a jednotlivých regionů.
 
S jakými problémy se tedy musíte jako sedláci potýkat?
 
Je jich celá řada, ale asi nejhorší ze všeho je stále rostoucí byrokracie, na niž doplácí právě menší a střední zemědělské podniky, které k tomu nemají speciální aparát jako podniky průmyslové. U nás mají úředníci ve zvyku „vylepšovat“ již tak dost složité evropské předpisy, což ve výsledku snižuje konkurenceschopnost zemědělství. Často přitom rozhodují, aniž by znali skutečnou podstatu problému.
 
Můžete uvést konkrétní příklad?
 
Takový Program pro rozvoj venkova, který se tak jmenuje dle toho, že má přispívat ke kvalitě života, zaměstnanosti a služeb na venkově, nahrává v současné podobě především velkým zemědělským podnikům, které k venkovu nemají v podstatě žádný vztah.
 
Tím, že ministerstvo v současném programovém období zvýšilo maximální hranici podpor na jeden projekt až na 150 milionů korun, vyluxovalo v praxi peníze pro malé podnikatele a přesunulo je k velkým, jejichž ekonomickou prioritou je mimo jiné snižovat počet svých zaměstnanců. Program tak přispívá k vylidňování venkova, ačkoli jeho cílem má být opak. Společně s celkem dvanácti dalšími organizacemi z řad nestátních neziskových organizací, obcí či vlastníků lesů jsme se snažili o to, aby ministerstvo svůj návrh přehodnotilo. Bohužel neúspěšně.
 
Podpora rodinných farem je podporou kvality krajiny, českých potravin, soběstačnosti, udržitelnost zdrojů vody i rozvoje venkova zároveň.
 
O našem zemědělství se často říká, že je příliš závislé na dotacích a že vytváří malou přidanou hodnotu…
 
To je pravda, ale pro většinu našich členů to neplatí. Řada z nich z vyprodukovaných surovin vyrábí kvalitní a skutečně české potraviny, které prodávají buď přímo na svých farmách takzvaně „ze dvora“, nebo na farmářských trzích, případně je vozí přímo za spotřebitelem. To vše bez drahých marketingových programů typu Klasa.
 
V poslední době je ve společnosti takový trend, kdy lidé rádi nakupují tzv. farmářské výrobky. To pozorujeme především na Selských slavnostech, které každoročně pořádáme a hostí je různé farmy našich členů. Dokonce i průmyslové podniky si berou sedláky za vzor, a své výrobky nazývají „selskými potravinami“ s vyobrazením idylické krajiny, která ale nemá vůbec nic společného se způsobem, jak jsou takové průmyslové potraviny vyráběny.
 
Co je nyní hlavní prioritou ASZ ČR?
 
Jednoznačně rodinné farmy, resp. jejich definice. Už nějakou dobu o to usilujeme, ale u ministerstva zatím naše snahy nenašly úrodnou půdu. V podstatě nám říkají, že nějaká definice je fakticky zbytečná. My si naopak myslíme, že je to zcela zásadní, protože rodinné farmy mají jiný přístup k podnikání, ke krajině, půdě, jiný režim svého života, a svou činnost nechápou pouze jako výrobu zemědělských surovin nebo výrobu potravin, ale v širším smyslu jako rozvoj venkova jako takového.
 
Z toho se pak také odvíjejí jiné potřeby takových podniků, jiná struktura dotací, ale především potřeba větší svobody podnikání. Rodinné farmy jsou schopné podniky a představují staletími ověřený způsob hospodaření. Pokud by byl k tomu vytvořen legislativní prostor, mohly by mnohem flexibilněji reagovat například na různé cenové výkyvy nebo na problémy spojené s projevy klimatu.
 
Co je tedy podle vás pro budoucnost zemědělství v naší zemi nejdůležitější?
 
Jednoznačně je to sázka na cílenou a systémovou podporu rodinných farem, a to neříkám proto, že jsem zástupcem jejich cechovní organizace. Důkazy o tom, že je to správná cesta, jsou všude kolem nás. Tím nejdůležitějším je ale stav naší krajiny, která kvůli velkým souvislým a nepřerušovaným plochám polí již natolik ztratila schopnost zadržovat vodu, že se lidé musí bát každého většího deště kvůli povodním a několika dnů bez deště kvůli riziku sucha.
 
Tyto plochy obhospodařují především průmyslové zemědělské podniky, a na rozdíl od rodinných farem, které hospodaří zhruba z 50 procent na vlastní půdě, mají průmysloví zemědělci více než 90 procent půdy v pronájmu. To logicky snižuje jejich vztah k půdě a k venkovu, a výsledkem je plošně klesající úrodnost půdy v naší zemi.
 
Chceme-li ale konkurovat v Evropě, musíme produkční potenciál půdy (úrodnost) zvyšovat, jinak nebudeme mít konkurenceschopné hektarové výnosy a naše produkce bude dražší, což otevírá prostor pro dovozy levnějších zemědělských surovin a potravin ze zahraničí.
 
Podpora rodinných farem je proto podporou kvality krajiny, českých potravin, soběstačnosti, udržitelnost zdrojů vody i rozvoje venkova zároveň. A upřímně řečeno, je to taky nějaký voličský potenciál a kapitál – počet rodinných farem a fyzických osob mnohonásobně překračuje počet průmyslových zemědělských podniků, kterých v naší zemi není ani tisícovka
 
Anna Michalčáková, analytička legislativy EU
 
Zdroj: Newsletter Pravého břehu
 
 
Zdroj: www.asz.cz


Další články