cs en de

Půda je základní priorita

 Ty tam jsou doby, kdy plnily přední stránky novin či televizní a rozhlasové reportáže slogany varující před „výprodejem české půdy cizincům“. Tehdy šlo o podobu novelizace devizového zákona, která musela reagovat na vstup ČR do EU a s tím související liberalizaci prodeje státní půdy.
 
 Na tomto místě je třeba připomenout, že v přímé souvislosti s uvolněním prodejů zemědělské půdy devizovým cizozemcům, jak se to tehdy formulovalo, k žádným masivním prodejům půdy nedošlo, a to ani díky takzvaným bílým koním, kteří měli prodej půdy pro cizince zajistit. Do „cizích rukou“ se dostalo jen pár procent české zemědělské půdy, která byla navíc v drtivé většině využita k zemědělskému hospodaření.
 
Co nebylo, může být, a to v daleko větší míře a v úplně jiné struktuře. Na mysli mám odplývání půdy k nezemědělským účelům, záměr nesmyslně redukovat rezervu státní půdy, nedostatečnou podporu nákupu státní zemědělské půdy pro hospodařící zemědělce i postupný růst cen a pronájmů půdy v ČR, což jsou všechno podmínky, na jejichž konci může být výrazné snížení ploch zemědělské půdy pro zemědělské hospodaření a tedy redukce zemědělství v ČR jako celku. Je naprosto nepochopitelné, že všichni někdejší obránci „naší“ zemědělské půdy při vědomí tohoto stavu zcela zmlkli.
 
I to i přesto, že momentálně máme teoreticky půdy pro zemědělskou rostlinnou výrobu dost, především pak z hlediska průmyslové produkce základních rostlinných komodit, jako jsou obiloviny, olejniny, okopaniny či speciální plodiny. Důkazem jsou každoroční masivní exporty zejména prvních dvou skupin plodin do zahraničí, navíc z nevýhodného teritoria středoevropské země bez přístupu k moři, což mimo jiné snižuje možný zisk pěstitelů těchto komodit.
 
To ale neznamená, že lze v budoucnosti značnou část současné zemědělské půdy zastavět. Uvedené riziko je velmi reálné, díky novele zákona na ochranu zemědělského půdního fondu (ZPF), kterou na svém říjnovém jednání schválila Vláda ČR. I když se přitom původní, ZPF naprosto neochraňující, podoba novely přece jen částečně změnila, je i současné znění téměř ideálním nástrojem, jak učinit ze zemědělské půdy stavební pozemky, a to v masivním rozměru. Proti podobě  novely navíc už neprotestují ani ochránci přírody, neboť ti si „uhráli své“ v tom, že půdy v národních parcích je cennější než klasická zemědělská půda. Mimo jiné se tak nabízí otázka, jak vážně to s ochranou přírody, jejíž nedílnou a základní součástí je ochrana veškeré půdy, opravdu myslí. Zásadní pro zemědělce je ale skutečnost, že poplatky za vyjímání půdy se opět výrazně snižují a celá řada projektů „veřejného zájmu“, což jsou ovšem zájmy komerčních tuzemských i zahraničních investorů, bude podle novely od poplatků osvobozena. V souvislosti s někdejší kritikou „výprodejů české půdy“ se tak lze oprávněně ptát, jak to, že to dnes nikomu nevadí. Zastánci novely argumentují skutečností, že novela chrání oproti současnému stavu ZPF více před rizikem erozí – a mají pravdu. Prvořadá ochrana ZPF však spočívá v tom, aby bylo vůbec co před rizikem erozí chránit.
 
Zejména za situace, kdy stávající vláda pro změnu v předchozím měsíci schválila Nařízení, podle kterého by mělo ve státní rezervě půdy zůstat pouhých 245 hektarů. Dlužno dodat, že taková výměra by nestačila ani na uzavření dohody se známou farmářkou Havránkovou, která chtěla výměnou za uvolnění svých pozemků pro stavbu dálnice náhradní pozemky od státu. Ani měsíc po schváleném Nařízení někdo nevysvětlil, co tento krok vlády skutečně znamená a zdali by to měla být jediná půda obhospodařovaná v budoucnosti státem. Pokud by tomu tak ale bylo, nedokončíme ani (stále ještě nedokončené) zemědělské restituce, stejně tak jako probíhající církevní restituce, stát nebude mít k dispozici pozemky k výměnám na skutečně potřebné projekty rozvoje infrastruktury a také – a to je velmi důležité, na budoucí stavby omezující rizika povodní nebo sucha. Veškeré potřebné pozemky bude muset koupit – samozřejmě z peněz daňových poplatníků, tedy i zemědělců.
 
Po tisíciletí bylo základní prioritou pravěkých, středověkých i novodobých zemědělců podnikání na vlastní půdě. V naší zemi se přitom hospodaří ze zhruba 80 procent na půdě pronajaté, což je mimořádné riziko týkající se budoucnosti hospodaření i zemědělství jako takového. Přesto stát nedostatečně podporuje změnu tohoto stavu prostřednictvím programů umožňující nákup půdy zemědělcům. Dotace úroků z úvěrů na nákup půdy prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF) je při stávající téměř nulové výši úrokových sazeb zcela nevýznamná. Proti tomu, aby PGRLF mohl poskytovat sám úvěry na nákup půdy, se zase staví nevládní zemědělské organizace v obavách před kapitálově silnými zájemci o nákup takové půdy. To ovšem v praxi znamená, že na drtivé většině půdy, na níž se v současné době hospodaří, jsou zemědělci bez ohledu na velikost i politické názory v pozici budoucích vazalů vlastníků takových pozemků. Že se za takových okolností postupně stanou vlastníky zemědělských pozemků firmy a subjekty působící zcela mimo oblast zemědělství, je zcela zřejmé, a tento proces už také v ČR nastává. Desítky tisíc hektarů nedávno získala v pohraničí firma, která sice deklarativně hodlá uvedené pozemky nadále zemědělsky využívat, fakticky ale nemá se zemědělstvím nic společného a je tak otázkou, jak dlouho se bude na těchto plochách skutečně zemědělsky hospodařit.
 
Bylo by vhodné uvědomit si, že veškerá líbivá, ba někdy i vážně míněná hesla o podpoře našeho zemědělství, o jeho perspektivách a rozvoji či kvalitě a potřebě propagace a odbytu českých potravin budou naprosto k ničemu, když nebudou mít zemědělci na čem hospodařit. Ještě nikdy v historii nebylo toto riziko tak velké, jak je tomu nyní.
 
Petr Havel
 
Zdroj: www.asz.cz
 


Další články