cs en de

Rok vody by měl mít, a vlastně má, pokračování

 Jako potvrzení dobré volby tématu, který pro uplynulý rok zvolila Asociace: „Rok vody“, přišla v prosinci na trh knížka Budiž voda, avizovaná již v čísle 6 Selské revue. Autor této knihy, Seth M. Siegel, americký podnikatel, právník a spisovatel, mimo jiné říká, že současný světový nedostatek vody bude logicky znamenat dražší potraviny. I u nás jsou oblasti, kde zemědělci pocítili poslední suché roky. A Seth Siegel tvrdí, že se s tím ještě stále dá něco dělat.
 
Na počátku prosince přijel do Prahy Seth M. Siegel představit český překlad své knihy. Slavnostní uvedení této knihy na český trh uspořádal izraelský velvyslanec Gary Koren ve své rezidenci. Mezi hlavní hosty patřil český ministr životního prostředí Richard Brabec a Pavel Punčochář, šéf Sekce vodního hospodářství, který zastupoval ministerstvo zemědělství. Při tomto přátelském setkání řekl Gary Koren, že je velmi rád, že se tento světový bestseler o vodě podařilo vydat i v češtině, poté co už vyšel v angličtině, hebrejštině, čínštině a dalších jazycích.  Richard Brabec ocenil izraelské inovace s tím, že jsou velkou inspirací, což potvrdil i Pavel Punčochář.
 
Podle autora Setha Siegela je hlavní podmínkou izraelského úspěchu v hospodaření s vodou postoj státu. Zásadním rozhodnutím v této před padesáti lety téměř zcela suché zemi bylo, že voda patří státu, tudíž hospodaření s ní je přísně sledováno. Děti jsou od nejútlejšího věku vychovávány k tomu, že voda je cenný poklad, že bez ní není života. Podařilo se zefektivnit využívání vody v zemědělství, v podstatě izraelský vynález kapkové závlahy ke každé rostlině znamená pouze 4% ztrátu odparem a průsakem, proti asi 30 %, které se ztrácejí při využití záplavových zavlažovacích metod. A velké ztráty se samozřejmě týkají i plošných postřiků. Což je tedy obvyklý postup v řadě zemí.
 
Když jsem se zmínil o Asociaci soukromého zemědělství a časopise Selská revue, Seth Siegel se usmál a řekl, že právě tato kniha by měla posloužit a pomoci světovým i českým zemědělcům zastavit problémy s vodou! Dnes už dobře víme, že se všechny civilizace před námi dříve nebo později setkaly s problémem nedostatku vody. A mnohdy to byl i jejich konec. Ano, kultura souvisí s vodou. Proto také po vlastních zkušenostech s nedostatkem vody v Izraeli velmi dobře rozumí problémům v Americe, Asii či Africe.
 
Po vzniku novodobého státu Izrael stanovil Ben Gurion zásadní úkoly: zajistit novým příchozím půdu, ale i získávat další půdu v pouštích, a s tím pak souvisel národní program Vodu do pouští. Avšak Seth Siegel uvádí, že zásadním zdrojem vody nejsou pouze vodní toky, jezera a podzemní vody. Nelze se na ně plně spoléhat. Srážky totiž přicházejí v určitých obdobích, a někdy jsou období sucha hodně dlouhá. Dnes je v Izraeli hlavním zdrojem tzv.„vyráběná voda“, je jí celkem 62 %. To znamená, že 27 % činí voda získaná odsolováním mořské vody, 21 % čištěním splašků a 11 % čištěním brakické vody. Z přírodních zdrojů, z povrchových, tj. zejména z Galilejského jezera pochází 10 % a z podzemních zdrojů 28 % vody.
 
Zemědělství spotřebuje 34 % „vyráběné vody“ a 21 % vody z přírodních zdrojů. Průmysl spotřebovává pouze 6 % z celkové spotřeby. Je třeba ale dodat, že zemědělství v Izraeli je velmi výkonné, o čemž svědčí i čtyři sklizně do roka (na rozdíl od palestinských území, kde stihnou stěží dvě). K tomu všemu je ale potřeba maximální podpora státu.
 
Leckdo si teď může postesknout, že přijmout odpovídající opatření je vždy, a zejména u nás, velkým byrokratickým problémem. To určitě, ale nejen u nás. Jako ilustrace neefektivnosti byrokratických postupů může posloužit v knize zmíněný příklad: „V Izraeli všech svých pět odsolovacích zařízení na březích Středozemního moře vybudovali v kratší době, než jakou potřebovala Kalifornie k vyřešení právních problémů a k získání všech povolení nutných k výstavbě svého odsolovacího závodu ve městě Carlsbad.“ Což by samozřejmě nemělo být příkladem hodným následování.
 
Světová krize s vodou by mohla, pokud se nic neudělá, způsobit propad zemědělské výroby, nižší výnosy, a pak by potravinářský průmysl ani neměl z čeho nějaké potraviny vůbec vyrábět. V izraelském zemědělství se osvědčil vynález Simchy Blasse, který byl dále zdokonalován, a to kapková závlaha ke každé rostlině. Nejen že se tím razantně sníží ztráty vody, ale i se zvýší úrodnost.
 
V domácnostech i průmyslu je již vyzkoušenou věcí monitorování vodoměrů, kdy se každé 4 hodiny hlásí vodárenské společnosti spotřeba vody. Díky tomu se včas zjistí případná porucha a následný únik vody, což umožňuje zvládnout opravu co nejrychleji. Díky všem těmto opatřením činí úniky z potrubí zhruba 10 procent, proti ve světě obvyklým ztrátám přes 30 procent. Státním cílem je ale snížit ztráty vody pod 7 procent.
 
Inspirující kapitolou knihy je též řešení problematiky čistoty vody, a nejde jen o znečištění pevnými součástmi a různými mikroorganismy, ale třeba rezidui léčiv. To vidí autor knihy jako velkou výzvu do budoucnosti.
 
Všude po světě jsou s vodou problémy, nejen v Africe, ale i v turecké Anatolii, v Indii, Číně, na celém Blízkém východě, v Mexiku, ale třeba i v USA, kde 40 státům hrozí nedostatek vody. Dále by šlo jmenovat Austrálii a další země.
 
Zdá se, že Evropa, aspoň v naší zeměpisné šířce takové extrémní problémy nezažívá, ale posledních pár let ukazuje, že se mohou dotknout i nás. Určitě je na místě přemýšlet o možných úsporách, o lepším využívání závlah i o využívání odpadních vod. Kniha Budiž voda k tomu může posloužit jako skvělá inspirace.
 
Josef Duben
 
Knihu Budiž voda je možné objednat na dobírku v Hlavní kanceláři ASZ, a to za cenu 350 Kč + 90 Kč balné a poštovné. K prodeji bude také na březnovém zasedání Rady ASZ ČR.

Zdroj: www.asz.cz


Další články