cs en de

Téměř zapomenutým plodinám se opět daří

 Nejen chov ovcí, ale také téměř zapomenuté plodiny se vrací do našich krajin. Jejich pomyslnou kolébkou bylo v minulosti zejména podhůří Jeseníků, kde se ještě na začátku druhé světové války pěstovala pohanka, špalda a len. S nástupem Adolfa Hitlera byly jakožto „nerentabilní“ zakázány, po odsunu sudetských Němců zapomenuty či příliš nezapadaly do koncepce nového socialistického zemědělství. Hlavně díky několika ekologickým farmám se v oblasti Šumperska, Jesenicka a Bruntálska těmto plodinám opět daří. Na Zábřežsku se mezi ně již několik let řadí i farma rodiny Čechových.
 
 
„Rod Čechů má v Rovensku dlouhou historii hospodaření. Syn, který se zde nyní věnuje sedlačině, je v pořadí již osmým hospodářem,“ říká na úvod Přemysl Čech st., který tu v devadesátých letech na 16 hektarech navrácených polností a 6 ha lesa hospodaření obnovil. Po dvou letech průtahů a peripetií se k této výměře přidalo i 20 hektarů polí a 15 ha lesa, na nichž před kolektivizací hospodařila v blízkém Zábřehu na Moravě rodina manželky.   
 
Farma byla několik let zaměřena na chov prasat, v roce 2002 však vstoupila do nové etapy. Do jejího chodu se plně zapojil Přemysl Čech mladší se svou ženou Martinou, oba absolventi brněnské Mendelovy univerzity, a rozhodli se pro chov ovcí. Zároveň se v té době podařilo navýšit výměru na 120 hektarů, k čemuž výrazně napomohly pozemkové úpravy v sousedním postřelmovském katastru. 
 
Dnes je farma již osmým rokem registrovaná jako ekologická a hospodaří na 150 hektarech orné půdy, 25 ha luk a pastvin a 20 ha lesa. Pěstovanými plodinami jsou špalda, pohanka, žito a osivo vikve, pelušky, nahého ovsa a nachového i lučního jetele. Většina produkce směřuje přímo do bio mlýna firmy PRO-BIO, který se nachází v nedalekém Starém Městě, a je zaměřen právě na zpracování starých tradičních plodin. V letošním roce zde byl na základě stále se zvyšující poptávky spuštěn i provoz nového bezlepkového mlýna.
 
S rozvojem rostlinné výroby, která činí téměř 90 % příjmů farmy, jsou spojeny v několika posledních letech i investice. Zejména rekonstrukce skladovacích prostor a pořízení čističky obilnin, které bylo zčásti financováno z evropských fondů. V plánu je ještě výstavba nové skladovací haly.
 
Čechovi nezapomínají ani na péči o krajinu. Na pastvině za statkem v Zábřehu vybudovali za pomoci podpory z programu ministerstva životního prostředí na revitalizaci říčních ekosystémů kaskádu tří rybníčků. Dále po dohodě s vlastníky půdy vykopali napříč zoraným lánem, na kterém hospodaří družstvo, příkop, který z obou stran obklopuje tři metry široký travnatý pás s vysázenými stromy a keři. Význam tohoto protierozního opatření ověřila hned první zima. Příkop zachytil vodu při tání půlmetrové sněhové pokrývky a nevznikly žádné škody jako v předchozích letech, kdy voda z asi padesátihektarového pole stékala k domům. „Lidé to dříve měli vypozorované, mnohem více respektovali přírodu a její zákonitosti. Kdysi tu býval příkop osázený třešněmi, tak jsme ho zase vrátili. Nejen proto, že jsme s otcem oba myslivci, se dlouhodobě snažíme dostat do krajiny prvky, které ji zkrášlí, pomohou zvěři a mají protierozní efekt,“ vysvětluje farmář.
 
Živočišná výroba je na farmách v Rovensku a Zábřehu zastoupena zejména ovcemi plemene romney. „Aktuálně máme v chovu 250 bahnic, z nichž 100 je zapojeno do kontroly užitkovosti. Produkujeme plemenná zvířata, realizujeme ale i užitkové křížení plemen romney, berrichon du Cher a oxford down. Takové jedince prodáváme zájemcům v okolí na výpas zahrad, jehňata putují na Slovensko,“ informuje Přemysl Čech. Srdeční záležitostí jeho ženy, zootechničky Martiny, je chov koní plemene hafling, má také chovatelskou stanici výmarských ohařů dlouhosrstých a border kolií.   
 
O administrativu se manželé pečlivě dělí, paní Čechová má na starosti účetnictví a evidence, pan Čech veškeré žádosti o dotace. „Byrokracii a často nadbytečné kontroly se bohužel stále nedaří úměrně snížit. V loňském roce jsme například žádali o přechodnou vnitrostátní podporu. Proběhly dvě důkladné kontroly ze SZIFu a ČPI a bez shledání závad nám platba nakonec přiznána nebyla. Kapitola sama pro sebe jsou věčné kontroly ušních známek několikrát za sebou, kdy úředník nedokáže pochopit, že při manipulaci se stádem občas k jejich ztrátě dojde, aniž by to chovatel okamžitě postřehl. No a o komplikaci v podobě povinnosti elektronického čipování při prodeji jehňat na Slovensko ani nemluvě,“ shoduje se ve svých výtkách vůči státní správě s celou řadou ostatních sedláků pan Čech. Nezní to však jako stížnost, pouze jako smutné konstatování faktů, která nemají aktuální řešení. 
 
Oni si totiž sedláci oproti všeobecně vžitým mýtům vůbec velmi málo stěžují. „Není na co. Zvolili jsme si cestu žití v souladu s přírodou a děláme práci, kterou máme opravdu rádi a v níž spatřujeme hluboký smysl,“ uzavírá farmář.
 
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ
 
 
Zdroj: www.asz.cz


Další články