cs en de

SLOVINSKO – země malých hospodářů

 10.01.2014
autor: ASZ

Slovinsko, oficiálně Republika Slovinsko, je středoevropský stát, který má přístup jak k Alpskému pohoří na severozápadní hranici, tak k Středozemnímu moři na jihozápadě, kde krajině vévodí krasy s podvodními řekami, roklinami a jeskyněmi. Východ a severovýchod země je takřka rovný, přestože největší část slovinského území je kopcovitá až hornatá. A právě část této země, země, která je jedním z nástupnických států bývalé Jugoslávie, mělo možnost poznat přes čtyřicet členů Asociace soukromého zemědělství během loňského říjnového zájezdu, jehož součástí byl vedle odborného programu také odpočinek v termálních lázních v obci Dobrna.
 
Protože se ve Slovinsku střetávají čtyři významné evropské geografické regiony – Alpy, Dinárské hory, Panonská pánev a Středomoří, je zajištěn velmi rozmanitý celkový vzhled země. Nejvyšší horou je Triglav s 2864 metry, průměrná nadmořská výška činí 556,8 metrů. Podnebí je ve Slovinsku alpské i středomořské, ale většina území má stejně podnebí kontinentální (průměrná teplota je -2 °C v lednu a 21 °C v červenci). Celková rozloha země činí 20 273 km², přičemž zemědělská plocha zabírá přibližně 4 685 km². Z této výměry připadá cca 1 751 km² na ornou půdu a cca 2 673 km² na trvalý travní porost. Dále se zde nachází přibližně 35 tis. hektarů vinic, z čehož je ovšem jen 25 tis. vinic produkčních, protože vinná réva je, i když třeba jen na malé výměře pro vlastní potřebu, součástí prakticky každého hospodářství. Okolo poloviny země (11 861 km²) zabírají lesy, což Slovinsko činí, po Finsku a Švédsku, třetím nejzalesněnějším státem v Evropské unii. Pro slovinské zemědělství je typické velké množství maloplošných hospodářství, jež v průměru obhospodařují 6,5 hektaru půdy. Pro zemědělství je obecně typická nízká produktivita.
 
Ekologická farma rodiny Ključevšekových v Počakovu u Radeče
 
V rámci našeho programu jsme navštívili pouze jednu farmu, takže nebylo možné udělat si úplně jasnou představu o slovinském zemědělství. Ke statku, na němž přes týden pracuje Adam Ključevšek se svou paní a o víkendu také tři synové, patří celkem 29 hektarů půdy (17 ha vlastních a 12 ha pronajatých) - na místní poměry se tedy jedná o celkem velké hospodářství. Z celkové výměry jsou pouze dva hektary orné půdy, zbytek je, vzhledem ke geografickým podmínkám (kopcovitá krajina, 470 m. n. m.), zatravněn. Tím je také logicky dáno zaměření farmy na živočišnou výrobu, přesněji na chov mléčného skotu se záměrem na přechod na skot masný. Nyní čítá stádo 25 kusů, dříve to bývalo 35 kusů, ale kvůli letošním suchům (dva měsíce okolo 40 °C) a nedostatku krmiva musel být počet snížen. Do budoucna se počítá také s menším chovem prasat a převodem farmy na syna Mateje, který má o hospodaření zájem. Obdobu našeho dotačního titulu PUZČ ale využívat nehodlají a ani nemohou, protože by se museli živit jen zemědělstvím a syn zamýšlí nechat si i své nynější povolání. Jinak zde obdoba PUZČ funguje – farmář může jít do důchodu o pět let dříve a dostane něco mezi 20 – 30 tis. euro.
 
Hlavním zdrojem obživy Ključevšekových je nyní tedy prodej mléka, ale v letošním roce, jak je postupně přecházeno na plemeno masný simentál, byl prodáván i dobytek na maso. Od roku 2014 se s prodejem mléka skončí úplně, protože při ceně 35 centů/litr a produkci cca 90 tis. litrů za rok je chov dojnic nerentabilní. Dotace na celou farmu se pohybuje okolo 7 tis. euro. Pan Ključevšek s manželkou se na změnu produkce již nyní pečlivě připravují. Na farmě byla vybudována místnost na zpracování masa a chladírna. Počítá se s výrobou salámů a dalších masných výrobků, které jsou již delší dobu, v menším množství, ke koupi přímo na farmě. Toto přechodné období, kdy nebyl s odbytem masných výrobků problém, Ključevšekovi jen utvrdil v jejich přesvědčení ustoupit od chovu mléčného skotu. S mini jatky se ale ani do budoucna nepočítá. Jednodušší je odvést zvíře na jatky do Celje a doma „jen“ zpracovat maso.
 
Jak nás majitel farmy informoval, vzhledem k nedostatku srážek byla letos ve Slovinsku nejhorší úroda brambor za posledních 40 let a také kukuřice dosahovala 20 – 30% výnosů (pouze v opravdu úrodných oblastech byla vyšší). Cena obilí se v roce 2013 pohybuje okolo 180 euro za tunu krmné pšenice, 250 euro za tunu pšenice potravinářské, 300 euro za tunu kukuřice a 270 euro za jednu tunu sladovnického ječmene.
 
Návštěva pivovaru Laško
 
Naše návštěva pivovaru proběhla v době, kdy byla výroba piva pozastavena, protože momentálně prý není „pivní sezóna“. Pivo se ve Slovinsku pije hlavně přes léto, v zimě dávají Slovinci přednost vínu (od jara do září je 3x větší odbyt než v zimě) a velké množství není určeno ani na export. Celkem se v Lašku, nejznámějším pivovaru země, vyrobí okolo jednoho milionu hektolitrů piva. V sedmdesátých letech byla výroba vyšší, vyrábělo se minimálně 1,3 mil. hektolitrů piva a také pálenky a whisky, protože byl zajištěn prodej do celé Jugoslávie. Tyto obchodní vztahy se po roce 1991, po osamostatnění Slovinska, zpřetrhaly.
 
Přestože jsme tedy nemohli sledovat proces výroby, dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací, které vypovídaly nejen o fungování pivovaru, ale celkové situaci ve Slovinsku. Například, že Slovinsko se v posledních několika letech potýká s velkou ekonomickou krizí, která byla zapříčiněna nevhodným hospodařením a nesprávným sociálním systémem po roce 1991. Nyní je země v rukou nové premiérky ekonomky Alenky Bratušekové, která má Slovinsko z krize vyvést. Slovinci si musí začít zvykat na zcela nový režim, např. bude zavedena daň z nemovitosti apod.
 
Pivo se v Lašku vyrábí velmi podobně jako v Čechách a vhledem k tomu, že sladovna již není dlouhá léta v provozu a slad je od roku 1991 dovážen z naší republiky, má i stejný základ. Stejně tak vybavení pivovaru je z ČR, kvas se dováží z Německa. Pouze chmel pochází od Slovinských farmářů, kteří mají ve své domovině odbyt pro cca 10 % chmele. Ostatních 90 % míří do zahraničí. Nejznámějším a nejvíce vyráběným pivem je Zlatoroh s kozorohem ve znaku (40 % veškeré produkce), který se začal vyrábět po druhé světové válce a je určen jak pro domácí trh, tak na export. Dalšími druhy jsou: Laško light, Laško tmavé, Laško nealko či Elixír – pivo s vysokým obsahem alkoholu (7,6 %).
 
Hospodaření pivovaru je v posledních letech stále ztrátové a dluhy jsou nyní vyčísleny na celkem 360 mil. euro, takže se počítá s jeho prodejem v co nebližší době. A vzhledem k tomu, že se jedná o největší podnik v Lašku, který zaměstnává na 300 lidí, je základním cílem, aby byl provoz zachován, lidem zůstala práce a Slovincům jejich tradiční nápoj.
 
Exkurze na jatky a do výrobny masných výrobků v Celje
 
Ve městě Celje se vedle jatek, které zpracují okolo 25 – 28 tis. kusů prasat a 17 tis. kusů hovězího dobytka za rok, nachází také navazující podnik na zpracování masa. Ročně se zde vyrobí na 5 tis. tun salámů (hlavně těch tradičních, z kterých se vysává vzduch), párků, klobás či šunky. Denně se jedná přibližně o 25 – 30 tun výrobků, které míří hlavně na slovinský, německý, španělský a také ruský trh. Obecně poptávka výrazně převyšuje nabídku a to hlavně u výrobků z ekologického zemědělství.
 
Systém provozu je založen na počáteční výrobě v přízemí, kam je převáženo maso v půlích z 200 metrů vzdálených jatek (cena se pohybuje okolo 3 eura/kg vepřového a 4 eura/kg hovězího) i z ciziny, a dále na balení a uzení v 1. patře. Do tohoto patra se vejde 300 tun výrobků v celkem 20 komorách na uzení (1 komora/20 t). Uzení každého výrobku trvá týden a je řízeno počítačem. Počítač řídí teplotu (od 24 °C na počátku uzení až po 20 °C na konci), cirkulaci vzduchu, vlhkost (89 – 90 %) i použití kouře z bukových pilin na samotné uzení. V této fázi jsou využívány konzervanty i stabilizátory. Následující zrání trvá od 14 dní do dvou měsíců podle tloušťky výrobku. Následuje vážení, vakuové balení a etiketování. Vzhledem k tomu, že expedice výrobků probíhá z přízemí, musí být mezi přízemím a prvním patrem dva výtahy – jeden na syrové výrobky, druhý na výrobky hotové.
 
Vlastníkem společnosti jsou Slovinci – několik velkých a mnoho malých podílníků. Celkem podnik zaměstnává 350 osob, zde je v provozu cca 100 lidí s průměrnou mzdou 550 euro/měsíc.
 
Při návštěvě jatek jsme se dozvěděli, že vepřové je momentálně vykupováno v živém za 1,72 euro/kg a hovězí za 3,40 euro/kg (krávy mezi 2,40 – 3,20 euro) a pokud si chce farmář nechat zabít zvíře - skot pro svou potřebu, zaplatí 147 euro/kus. Prasata mají na háku většinou cca 85 kg a skot 360 – 390 kg (mezi nejžádanější plemena patří Limousine a Charolais).
 
Ochutnávka slovinských vín v Dobrně
 
Na závěr se nejde nezmínit o ochutnávce proslulých slovinských vín s výkladem o pěstování vinné révy, která byla také zahrnuta do programu zájezdu. Slovinská vína, přestože se stávají stále oblíbenější zejména pro svou sluncem naplněnou chuť, intenzivní barvu i vyšší obsah alkoholu, nejsou nijak výrazně určena pro export. Většina domácí produkce je doma také konzumována, Ať už Slovinci samotnými nebo v rámci turistického ruchu. Celkově produkci dominují vysoce kvalitní vína,  pouze asi 30 % slovinských vinařů vyrábí vína stolní. Kvalita je kromě jiného zaručena nebývale velkým množstvím drobných výrobců. Mezi pěstovanými bílými odrůdami jsou nejvíce zastoupeny Vlašský ryzlink (Banatski ryzling, Graševina, Vlaski ryzling, Kreaca), Rýnský ryzlink, Gewürztraminer, Sauvignon blanc, Rulandské bílé, Rulandské šedé, Malvasia, Semillon, Smederevka, Furmint (Šipon, Pošip), Muškát Ottonel, Ribolla gialla (Rebula), Zlahtina a Žilavka. Z modrých odrůd je to Pinot noir (Burgundac modri), Cabernet Sauvignon, Merlot, Kadarka, Prokupac, Vranac, Frankovka a Modrý Portugal.
 
Vinařské regiony Primorje, Podravje a Posavje mají svá specifika a vždy se skládají z několika vinařských oblastí. Vinařský region Primorje zabírá část pobřeží i část sousedící s Itálií a slovinské vinice tak přímo přecházejí do těch italských. Se svou rozlohou 6 500 ha je region Primorje nejmenší, zato je ale jediný, v němž se vyrábí více vína červeného než bílého. Je specifický také tím, že se tu mísí středozemní a kontinentální podnebí, půda je velmi bohatá na minerály a vedle vinic se zde nachází také nekonečné sady broskví, třešní a meruněk. Vinařský region Podravje hraničící na severu s Maďarskem a Rakouskem, na východě s Chorvatskem a je největším vinařským regionem Slovinska (10 200 ha). Panuje zde středoevropské kontinentální podnebí, které pomáhá vzniknout svěžím a aromatickým bílým vínům. Posavje je region, kde stejně jako v Podravje převažují vína bílá. Skládá se z oblastí Dolenjska, Bela krajina a Bizeljsko-Sremič a jeho rozloha je 7 500 ha.
 
Jana Breburdová, kancelář ASZ ČR


Zdroj: www.agris.cz


Další články