žito
žito
Žito (Secale) je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých (Poaceae) s přibližně 12 druhy. Kulturní druh, žito seté, je obilnina pěstovaná na polích za účelem zisku zrna, ze kterého se vyrábí potraviny pro lidi a krmiva pro zvířata. Pěstuje se též jako pícnina či meziplodina. Společně s pšenicí, kukuřicí a ječmenem je to jedna z nejrozšířenějších obilnin nejenom v mírném pásu; na rozdíl od pšenice je ale o trochu odolnější, takže snese i pěstování ve vyšších polohách, zejména ve východní, střední a severní Evropě. Na tato místa se žito dostalo spolu se Slovany, když končila doba bronzová. Zmínky sahají až do dob Plinia. Starší český název žita je rež, často se s ním lze setkat ve formě přídavného jména režný.Je to jednoletá nebo dvouletá obilovina, která dorůstá výšky 60 až 150 cm. Ve výjimečných případech dosahuje výšky až 2 m.
Stébla jsou trsnatá, přímá, lysá a nahoře jsou pýřitá. Stébla mají 3–6 kolének, které rozdělují stéblo na jednotlivé články (internodia).
Pochvy listu jsou úzké, lysé a hnědočervené, protože jsou zbarveny antokyany. Jazýček je velmi krátký (1 mm), uťatý a jemně zoubkovaný. Ouška jsou malá, lysá a bíle zbarvena. Čepele jsou ploché a mají na líci slabě drsný povrch a bývají pokryta krátkými chloupky.
Květenství se nazývá lichoklas, který je podlouhle čárkovitý, čtyřhranný a zploštělý. Klásky rostou jednotlivě a jsou ploše přimáčknuté. Jsou složeny ze dvou až tří květů. Vrcholový klásek je zcela zakrnělý. Plevy jsou čárkovitě šídlovité, jednožilné a na ostrém kýlu jsou drsné. Kvítky jsou chráněny velkou, kýlnatou a hřebínkatě brvitou pluchou. Pluchy jsou úzké a vybíhají v silnou, drsnou a 2 až 5 cm dlouhou osinu. Mezi pluškou a pluchou jsou dvě brvité a dužnaté pleny, které objímají pestík s dlouhými bliznami. Okolo pestíku jsou tři tyčinky.
Plodem je obilka. Obilky jsou neokoralé, nahé a jsou zelené nebo modrozelené.
Klíček má 4 kořínky. Žito je cizosprašná rostlina. Doba květu se pohybuje okolo 7 až 12 dní.
Využití:
- V potravinářském průmyslu k výrobě žitného chleba, žitného perníku, žitovky, melty, žitné těstoviny, sladové náhražky, žitné kořalky z obilek, žitného piva
- Zdroj škrobu, který má využití v průmyslu
- Námel ve farmacii k výrobě léčiv
- Odpad při zpracování slouží ke krmení zvěře
- Využití slámy – rohožky, došky nebo jako podestýlka, vycpávání
Obilky žita obsahují asi 70 % sacharidů, 9–15 % bílkovin, 1,5 % tuků, minerální látky. Žito obsahuje rozpustnou vlákninu, která dokáže vázat množství vody a tím chrání sliznici střev. Významné minerální látky obsažené v žitě jsou vápník, draslík a fosfor, které mají význam pro zdravý vývoj kostí, železo – podporující krvetvorbu, síra, fluor a hořčík – na posílení imunity.
Žito se vyskytuje ve formě ozimé a jarní. V zemědělství je upřednostňována forma ozimá. Je důležité, aby obilky neobsahovaly námel, který je jedovatý. Tato obilovina je nenáročná na přírodní podmínky. Z agronomického hlediska se u žita vysoce cení tolerantnost k horším ekologickým podmínkám, dále zimovzdornost, mrazuvzdornost, nenáročnost na předplodinu, fytosanitární účinek a snášenlivost ke kyselým půdám. Dobré výnosy jsou v rozsahu hodnot pH od 4,9 do 6,8. Rovněž suchovzdornost je významnou vlastností žita, kdy i při malých srážkách v období měsíců května a června může žito přinést na písčitých půdách vyšší výnosy než pšenice.
Žito odnožuje brzy na podzim. V České republice se žito vysévá od září až do poloviny října. Teplota, při které žito klíčí, se pohybuje okolo 1–2 °C. Vysévá se do písčitohlinité a hlinitopísčité půdy. Nejčastěji se pěstuje v horách v podzolových půdách – překoná i mírnou kyselost půdy. Co se týče doby kvetení, jsou nejvhodnější mírné a vlhké podmínky. Za jiných podmínek dochází například k odplavení pylu nebo nevyklíčí pylová láčka.
Pro žito jsou vhodnější vyšší polohy, a proto se pěstuje především v severní a střední Evropě a také v Asii. Pěstuje se v jihozápadním Kapsku a v Severní Americe, ačkoliv pěstování mimo Evropu není zcela běžné. Žito se v České republice nejvíce vyskytuje v jižních, východních a západních Čechách a to hlavně v jejich podhorských oblastech.
Žito vyniká proti ostatním obilninám poměrně vysokou konkurenční schopností proti plevelům. Má rychlý počáteční růst a zakořenění, roste a zakořeňuje při nižších teplotách a má větší počáteční olistění. Větší podíl obilnin, zejména ozimých, a dosavadní rozsah a sortiment herbicidů však způsobil rozšíření některých plevelů, které snižují výnos žita, a tak nezbývá něž náročnější chemické potlačení těchto plevelných druhů. Jde především o chundelku metlici a svízel.
Při rozhodování o způsobu regulace zaplevelení musíme vycházet z druhového zastoupení a počtu plevelných rostlin v minulých letech a posoudit jejich výskyt po určité předplodině. Právě vysoký podíl ozimých plodin (ozimá řepka, ozimý ječmen, ozimé tritikale, ozimá pšenice) bude velkým zdrojem zaplevelení ozimými plevelnými druhy, zejména při časnějším setí žita. V takových případech je vhodné uplatnit preemergentní postřik herbicidy (tj. před vzejitím žita a plevelů).
Zdroj:
cs.wikipedia.org
http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/databaze/Zito.htm
zpět
