cs en de

Nestrašme se tajnou dohodou USA s EU

 


Každý soudný člověk středního a vyššího věku, který alespoň okrajově sleduje dění kolem válečného konfliktu na Ukrajině a slouží mu paměť, si musí v souvislosti s tímto děním vybavit celou řadu paralel s obdobím takzvané studené války.
 
 
Zcela evidentní je to na straně Ruska, což ale nepřekvapuje, protože jeho prezident se nijak netají tím, že chce své zemi vrátit punc světové hospodářské, politické i vojenské velmoci. Varující je ale postoj levicové části tuzemského politického spektra, která se až příliš snadno, zřejmě proto, že velmi ráda, k dikci studené války vrátila také. Pilotním marketingovým přístupem je v současné době stejně jako kdysi obraz USA jako úhlavního nepřítele. Rozdíl je jen v tom, že zatímco před listopadem byly USA nepřítelem dělnické třídy, nyní jsou nepřítelem celé EU. Naplno se tento postoj projevuje v emotivním varování před přijetím obchodní dohody mezi USA a EU při (TTIP – Transatlantic Trade and Investment Partnership), která je tajná, a tedy Evropu zcela jistě poškozující, včetně všech evropských zemědělců.
 
Ve skutečnosti je tomu téměř naopak, zejména co se týká onoho poškození. Ale po pořádku. Skutečnost, že nejsou veřejně známy detaily rodící se dohody, je naprosto logická a pochopitelná. Jednak, když něco není hotovo, je těžké požadovat, aby se polotovar, který může doznat ještě zásadních změn, veřejně komunikoval, protože by vzbuzoval na jednu stranu nerealistická očekávání, a na straně druhé by mohl generovat neočekávaná zklamání. Především ale, při stávajících komunikačních možnostech a zcela běžnému a často cílenému úniku informací, což dobře známe i z našich podmínek, by získali všichni s potřebnými konexemi dříve než jejich konkurence řadu strategických informací, které by nepochybně využili ve svůj prospěch, což může být třeba v neprospěch ČR. Už proto, že v řadách našich diplomatů ani globálních obchodníků příliš mnoho TOP osobností s takovými kontakty není. Jinými slovy, dosavadní neveřejnost detailů smlouvy je daleko více v zájmu naší země a všech budoucích účastníků TTIP, než kdyby se její detaily řešily “na ulici”.
 
Pokud se týká ohroženosti zemědělců, potravinářů a vlastně všech výrobních odvětví v EU americkou produkcí, pak k tomu je třeba uvědomit si dvě věci. První, že skutečně ohroženi mohou být jen ti méně konkurenceschopní, například ti, kteří stejné produkty vyrábějí v porovnání s USA s vyššími náklady. Tak tomu přitom v EU v řadě oblastí skutečně je, a z tohoto důvodu jsou obavy z TTIP do jisté míry na místě. To ale zdaleka není jen případ ČR, ale celé EU, a je zcela jasné, že zástupci EU nevyjednají podmínky dohody tak, aby na ní tratily i vyspělé evropské země.
 
Aby k nějaké dohodě mezi takto velkými ekonomickými celky došlo, musí být v prvé řadě výhodná pro obě strany, tedy i pro Unii, a tedy i pro nás.
 
Dlužno podotknout, že přes veškeré obavy z rostoucích dovozů zemědělských komodit či potravin do naší země z EU roste ještě daleko rychleji export našich produktů do Evropy a nejen tam. To je důkaz stoupející konkurenceschopnosti našeho zemědělství a potravinářství, pro které je tím pádem vhodné hledat další odbytiště. Tím mohou být třeba i USA, což je rozhodně více pravděpodobnější, než nějaký dramatický nárůst vývozu do Číny a obecně do vyspělých asijských zemí, neboť tamní nízké náklady na pracovní sílu a celá řada skutečně méně vyspělých výrobních technologií v praxi znamenají, že pohyb (zdaleka nejen potravinářského zboží) poroste v budoucnosti spíše opačným směrem – tedy z východu k nám. Což se ostatně už děje.
 
Možnost vyššího obratu agroobchodu EU s USA ale není úplně tím nejdůležitějším bonusem. Ještě důležitější je totiž snaha o soulad legislativy, soulad při označování produktů, využití obdobných moderních technologií a dalších mechanismů, používaných v EU a USA, což je podstatnou ambicí TTIP. Což by bylo minimálně velmi praktické pro spotřebitele na obou březích Atlantiku. Je přitom velkým zjednodušením strašit občany ČR nebo EU růstovými hormony nebo využíváním geneticky modifikovaných zemědělských surovin používaných v USA k výrobě potravin. Jednak, ať si kdo chce co chce říká, v USA spotřebitelé na konzumaci potravin vyrobených za pomoci těchto technologií neumírají, a to se tam používají desítky let. Takže to asi takové zdravotní rizika, na která se snaží odpůrci dohody poukazovat, zřejmě nepřináší. Že je přitom strašení TTIP spíše součást politického populismu (a návratu jisté dikce studené války), se prokázalo například na tezi poslance ČSSD Jana Kellera, který před podpisem dohody varoval s poukazem na možné rušení farmářských trhů. Což byl a je totální nesmysl. Za druhé, a to je podstatné, jsou nejen v GMO za oceánem technologicky, ale i v rozvoji vědy a výzkumu v řadě oblastí o dost dál, než Evropa, včetně (abych nezapomněl na biofarmáře) logistiky spojené s ditribucí potravin vyrobených k přírodě šetrným způsobem k zákazníkovi. Především ale by měli novodobí dodavatelé ledu do studené války zavnímat, že pokud ČR nevystoupí z EU a NATO zároveň, budeme  i nadále součástí “západního světa”, s nímž novodobé Rusko určitě nebude v příštích letech kamarádit tak, jak dosud, což se nepochybně projeví i v obchodních vztazích. Ostatně, přestože u nás s Ruskem kamarádíme na EU nadstandardně, nijak se to zatím v intenzitě obchodování s Kremlem neprojevilo. A nebude to lepší, samo Rusko dává už dost dlouho najevo, že si hodlá stále více vystačit samo, což je ovšem také reminiscence na železnou oponu. Kritizovat TTIP je tedy veskrze nestrategické. Kromě toho, že při své velikosti těžko naše země vůli uzavřít tuto dohodu zabrání, prohlubujeme svým odporem, jak je to bohužel naším zvykem, svou image země, která za každých okolností “hází písek do koleček”. Díky tomu pak skutečně nemusíme z této dohody, bude-li skutečně uzavřena, získat tolik, kolik bychom mohli získat při její (samozřejmě v rozumných parametrech) podpoře.
 
Petr Havel
 
 
Zdroj: www.asz.cz


Další články