cs en de

Rodinné farmy producenty 70 % potravin

 „Producenty celkem 70 % potravin jsou rodinné farmy,“ informoval ředitel Světového fóra pro venkov (WRF) Auxtin Ortie Etxeberria v rámci globální konference na téma „Vytvoření společné budoucnosti s rodinnými farmami“, které jsem se za ASZ ČR zúčastnila.
 
Konala se 21. – 23. září nedaleko španělského Bilbaa, patřícího k regionu známému pro kvalitní potraviny – Baskicku a účastnilo se jí více než 200 reprezentantů z 52 zemí z celého světa. Tato konference je již pátá v řadě a tradičně organizovaná Světovým fórem pro venkov (WRF), které funguje jako síť spojující organizace rodinných farem a venkovských asociací z Afriky, Ameriky, Asie, Evropy a Oceánie. WFR vzniklo v roce 1998 jako výsledek mezinárodní konference ve Španělsku. Stalo se tak v době, kdy se zemědělství zapojilo do jednání světového obchodu a tak vznikl prostor i pro začlenění drobných zemědělců. Od té doby byly organizovány další konference na téma rozvoj venkova a globalizace, role rodinných farem a jak pečovat o planetu a nasytit svět.
 
Hlavní panelová diskuze letošní konference byla zaměřena na tři oddíly: Propagace rodinných farem, Mladí lidé a zaměstnanost na venkově a Role žen na rodinných farmách.
 
První den jsme byli přivítáni prezidentem baskické vlády Iňigo Urkullem v doprovodu ředitele Světového fóra pro venkov (WRF) Auxtina Ortie Etxeberria. Ten v úvodu zmínil, že: „…rodinné farmy mají strategické místo jak pro potraviny, tak pro vytvoření pracovních příležitostí.  Rodinné farmy se více zviditelnily během posledních pěti let, což je posouvá dopředu na novou pozici. A dále si musíme uvědomit, že 70 % světové produkce potravin je generována samotnými rodinnými farmami“.
 
V první řadě je třeba definovat pojem, co taková rodinná farma je. Nejčastěji byla slyšena kritéria jako je velikost farmy, umístění, příjem, administrativní činnost a pracovní aktivity, které dávají rodinným farmám rámec. Definice, kterou uvádí Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), zní: „Rodinná farma je prostředkem k organizování zemědělství, lesnictví, rybolovu, pastvy a vodního hospodářství, které je spravováno a provozováno rodinou a převážně závislé na rodinných pracovnících, jak žen, tak mužů. Rodina a farma jsou propojeny vývojově, ekonomicky, environmentálně, sociálně a kulturně“.Nicméně během pracovních skupin druhý den jsme se shodli, že každá země by mohla mít svou vlastní definici rodinných farem.
 
Sociálně-ekonomický analytik pro Generální ředitelství (DG) - Zemědělství a rozvoj venkova u Evropské komise (EK) Ricard Ramon I Sumoy apeloval na nerovnoměrné věkové složení farmářů. „Pouze 7,5 % farmářů je pod hranicí 35 let, zatímco 30 % má více jak 65 let. Zemědělství se stává starší a starší a také prací na částečný úvazek,“ řekl. Na druhou stranu jeho kolega Flavio Coturni, vedoucí oddělení zemědělsko-politické analýzy u EK, nám vysvětlil odolnost rodinných farem: „Menší zemědělci jsou odolnější než větší a proto jsou i důležitější. Rádi bychom se zaměřili na mladé a menší farmy“.
 
V odpoledním bloku konference se rozebíralo téma „Politický dialog jako nástroj pro vytvoření veřejných politik na národní a regionální úrovni“. Zde bych ráda vyzdvihla několik komentářů, které přispívají k úspěšnému politickému dialogu: Je nutné zajistit prostor, kde se mohou scházet různé organizace, vládní orgány, jednotliví zemědělci a veřejnost. Dialog by měl probíhat na regionální, národní i evropské úrovni. Měl by být založen na vědeckých poznatcích, což znamená přímo zapojit zemědělce, s pomocí vědeckých center nebo univerzit, do vědeckého výzkumu. Navíc pro podporu diskuze je třeba organizovat různé konference, shromáždění, tisknout publikace a vést pravidelné konzultace s farmáři. Kromě toho „je potřeba propojit zemědělce mezi sebou, aby byli odolní a nebyli izolovaní,“ řekl Álvaro Ramos, koordinátor z IFAD-MERCOSUR.
 
Součástí programu byla i exkurze na místní zemědělskou školu a výzkumné centrum Neiker Technalia. Vybrala jsem si návštěvu výzkumného centra Neiker Technalia, které spolupracuje s různými farmáři na výzkumu týkajícím se problematiky zdraví rostlin, kvality půdy, kvality života zvířat a podobně. Zajímavé bylo zjištění, že farmáři si s jejich souhlasem sami vyberou téma, které je trápí a jsou tak aktivně zapojeni do výzkumu. Sbírají data a komunikují s výzkumným centrem. Farmáři, kteří s nimi spolupracují, jsou spokojeni, protože věří, že výzkum jim může pomoci.
 
Druhý den proběhlo vytvoření pracovních skupin, kde jsme diskutovali a obohacovali se navzájem zkušenostmi na další tři podobná témata: 1) Globální pokyny pro agrární systémy založené na rodinných farmách: obsah a metody na jejich podporu, 2) Politický dialog ve prospěch rodinných farem pro vytvoření veřejných politik a 3) Propojení rodinných farem s vědeckými centry. Výsledky z pracovních skupin budou využity jako podkladový materiál pro zlepšení veřejných politik ve prospěch rodinných farem po celém světě. Moje pracovní skupina se skládala ze zástupců pěti zemí - Maďarska (2x), Afriky, Indonésie, Nového Zélandu a ČR. Přišli jsme na několik zajímavých návrhů.
 
1. Globální pokyny pro agrární systémy založené na rodinných farmách: obsah a metody na jejich podporu
 
* Registrovat rodinné farmy u národních (regionálních) organizací, jinak se jim dá těžko pomoci.
 
* Zajistit mezigenerační výměnu informací, např. na Novém Zélandu pořádají pravidelně schůzky mezi farmáři různých věkových skupin (mladí versus staří).
 
* Propagovat rodinné farmy ve městech a zapojit lidi do tzv. městského zemědělství.
 
* Diverzifikovat činnosti rodinných farem pro zajištění příjmů. Např. (eko)turistika, vzdělávání, servis strojů, opravny aut a podobně.
 
Pozn.: Rodinné farmy by měly být viděny jako vzor odolnosti ke změně klimatu.
 
2. Politický dialog ve prospěch rodinných farem pro vytvoření veřejných politik
 
* Organizovat různé akce typu seminářů a tím vytvořit prostor pro dialog.
 
* Vést dialog od místní, regionální až po národní úroveň (bottom-up).
 
* Vytvářet aliance a zapojit média.
 
* Zapojit mladé lidi.
 
* Navrhnout konkrétní politické návrhy, kterých by se zemědělské organizace přímo účastnily.
 
* Vzdělávat lidi na venkově od „kořenů“, aby měli schopnost komunikovat s regionálními nebo národními organizacemi.
 
* Propojit výzkum s farmami, aby se návrhy protlačily dopředu.
 
3. Propojení rodinných farem s výzkumnými centry
 
* Větší sepjetí univerzit a výzkumných center s rodinnými farmami.
 
* Zemědělské organizace - spojovací článek mezi rodinnými farmami a výzkumnými centry.
 
* Vytvořit prostor pro komunikaci mezi rodinnými farmami a výzkumem.
 
* Zapojit zemědělce do výzkumu a částečného vedení tohoto procesu.
 
* Podporovat zájem o studium rodinných farem (zemědělství) pro absolventy.
 
* Zaměřit výzkum multidisciplinárně, tedy i na sociálně-ekonomickou sféru venkova a venkovských komunit.
 
Třetí den byl na téma „Komunikační úsilí na podporu rodinných farem“ a „Mladí a nezaměstnanost na venkově“.  Zde mě nejvíce zaujala diskuze, jak přilákat mladé lidi z města na venkov. Zhlédli jsme video, kde organizace pro rodinné farmy IYFF + 10 vytvořila program pro mladé (10-15 let), součástí byl pobyt na venkově a navrhování de fakto jejich venkova kde a jak by sami chtěli žít. Také se měli zamyslet nad kvalitou života na venkově oproti životu městskému. Nicméně my bychom se měli zamyslet nad potřebami mladých lidí. Seznámila jsem se tam s panem Jansonem Te Brakem, předsedou představenstva Organizace pro mladé na Novém Zélandu. Ve své prezentaci vysvětlil, že se „snaží přizpůsobit cestu mladým lidem, tzv. rozdělit ji do sektorů - vytvořit povědomí o průmyslu, dostat banky na stranu začínajících vlastníků farem a investovat do mladých lidí od 18-31 let. Organizují sítě pro děti z venkova, aby se zapojily do obchodu (budování kontaktů a příležitostí). Pořádají řadu událostí a soutěží pro mladé a snaží se šířit povědomí o zemědělství v městských školách a zároveň je tím přilákat.“
 
Kamila Lohrová
 
 
Zdroj: www.asz.cz


Další články