cs en de

S čím jménem na rtech?

S čím jménem na rtech Evropa přežije, popřípadě může vzdorovat? Když už ne s čím jménem, kvůli té zpropadené politické korektnosti, aby se náhodou někdo neurazil, tak ve jménu čeho? To už by se snad něco našlo. Ano, třeba pohodlí, nebo blahobyt! Ale to je dost málo. Máme to tedy už spočítané? Nechce se mi pořád věřit, že ano. A proč? No, protože...

Protože existuje vrstva společnosti, byť nevelká, která je svébytná a samostatného života schopná, i když „vypnou proud“. Ano, mám na mysli selský stav, který po letech hubení fašisty a posléze komunisty a nejnověji velkými pseudozemědělci nabývá na počtu hlav.

Podle biblického přirovnání ke kvasu, který promění veškeré těsto, tj. společnost, nebo přirovnáním k soli, bez které nemá těsto, tj. společnost, žádnou chuť, lze uvažovat i o lidech spojených s půdou.

Být samostatný, nezávislý, to bylo vždy dost riskantní, proto se v dějinách pravidelně bojovalo o ovládnutí určitého zemědělsky využitelného území a hlavně lidí, kteří půdu vzdělávají. Italské městské státy byly zásobované zemědělským okolím do vzdálenosti několika desítek kilometrů. A tomuto území také víceméně poskytovaly ochranu. Zemědělci a sedláci nebyli nikdy tak nezávislí, jak by se mohlo zdát, ale nejlépe prosperovali a dařilo se jim i jejich zákazníkům, lidem ve městech, když vztah byl víceméně vyrovnaný, já pán, ty pán. Jakmile se tyto váhy vychýlily, bylo vždy zle. Nejčastěji se ale, bohužel, vychylovaly v neprospěch selského stavu. Také zřejmě proto, že člověk usedlý je snáze zranitelný, napadnutelný, utlačitelný a nejsnáze se okrádá.

Dnes se zdá, že je situace jiná, v podstatě příznivá, a je to možné vidět na první pohled. Rodinných hospodářství přibývá a sedláci nevypadají a ani nejsou tak udření, jak by si městský člověk představoval. Dnešní sedlák je svébytný, svobodymilovný a sebevědomý. Možná že to je i tím, že celé rodiny sedláků ještě navíc žijí tak zdravě! Nesmějte se, je to pravda! Přesně podle doporučení všech moderních odborníků na výživu. Nesedí celé dny u počítačů, o televizi ani nemluvě, mají dostatek pohybu na vzduchu, stravu různorodou, atd., atd.

A nelze pochybovat o tom, že by byli schopnosti se bránit, ubránit to své. Jistě, statky už nejsou malé pevnosti v krajině, jaké jsou dosud k vidění například v Pošumaví nebo na německé či rakouské straně. Anebo charakteristické statky zvané mas v Provenci. Ovšem tam už se v naprosté většině nehospodaří, ale jezdí se sem rekreovat Francouzi z města, anebo ještě častěji Angličané, a všichni mají u domu ve vyprahlé krajině bazén. Vodu do bazénu, nikoli rostlinám a dobytku? To je bohužel jistým trendem i u nás. A dost negativním. Nejen pro krajinu, ale i pro tělo. Kdo má na zahradě bazének, moc pohybu nedá. Do bazénku, na lehátko a zpět. Ovšem nezapomenout se „na cestu“ řádně posílit.

Ale ještě k tomu ubránění se. Dnes, kdy se opět hovoří o prospěšnosti vojenské povinnosti, když se na různých stranách Evropy houfují tu více tu méně nepřátelští "přistěhovalci", je v evropských zemích člověk ve slušné kondici, vzácností. Sedlák a jeho potomci takoví bývají. Ale na druhou stranu, nelze si určitě přát něco podobného, co svět postihlo v uplynulém století, kdy se, zejména po první světové válce, tesala na pomníčky jména celých rodin. Ach jo, nicméně je třeba se umět bránit. Na jedince osvalené z fitka se asi moc spoléhat nedá. Dokázali by vůbec vzdorovat povětrnosti? Posilovny jsou klimatizované, na dosah jsou různá mazání a po výkonu je třeba vypít vhodný posilující nápoj.

Inu, v čím jménu tedy budeme v příštích létech nadále prosperovat? S čím jménem na rtech vydechneme? Asi by stálo za úvahu si vzpomenout na povzdechnutí starého hospodáře, když mu část úrody potloukly kroupy, že to je Boží dopuštění, a ne, že to ti oslové v televizi nedokázali předpovědět včas. Život, a natož hospodaření, si žádá jistou pokoru, ale i sebevědomí a schopnost si pomoci sám. Člověče, přičiň se a ...

zdroj: www.asz.cz


Další články